Kamenná želva
Každý měsíc si odbývám tuto povinnou návštěvu, a právě proto mě tolik zarazila slova mojí pratety: „Sepsala jsem závěť, Karle.“ Zkoumavě jsem se zahleděl do jejích stařeckých očí a snažil jsem se zjistit, jakou odpověď ode mě očekává. „Ty tam nejsi.“ V první chvíli mě zastihla myšlenka, že na mě zapomněla a že se mi omluví, ale z výrazu své pratety jsem si domyslel, že mi jen tak nepodá bližší vysvětlení a že si přímo libuje v mém zmateném mimickém projevu. Několik vteřin předstírala, že čeká, až se vložím do jejího monologu, přestože samozřejmě věděla, že já se teď určitě neozvu. Vychutnávala si ten okamžik jako hyena drásající čerstvou mršinu, když není konkurence v dohledu. „Jana odvedle mi chodí na nákupy, občas mi přinese něco k...
Příběh jedné kapky
Velmi povedený článek do soutěže Barvy z pera autora, který si přál zůstat v anonymitě. Kdesi v temnotě nejhlubšího oceánu žila jedna malá kapka. Pohybovala se v rytmu vodní masy stejně jako všechny sousední kapky, znaly jen neustálé kolébavé houpání, jež jim zajišťovalo jistotu a smysl existence, jež je vedlo z jednoho dne do dalšího. V temnotě si všechny byly podobné jako vejce vejci. Malé kapce se však zdály sny, že jednoho dne nebude tak černá jako svět, v kterém dosud žila. Zdálo se jí o barvách, tvarech, o světě, který nikdy nespatřila a který ani nikdo neznal. Často ve snech slýchala zvláštní písně. Družky se jí smály, že je pomatená, ryby jen tiše proplouvaly a odstrčily ji z cesty. Kapka se zastyděla a dál už se nikde neptala. Až jednou se jí zdálo, že...
Mlha
Bylo velmi brzy ráno. Jako vždy jsem byla první na nohou, tentokrát jsem však nevstávala ze své postele, ale z postele, která má své místo v Oliverově „hradu“. Ano, zde se teď nachází celá naše parta.Oliver Harvey, devatenáctiletý syn „krapet“ bohatšího tatíčka, který svému synovi dá vše, kromě svého času. Oliver má krátké rovné vlasy, hnědé oči, které se skrývají za brýlemi, nosánek poněkud nahoru a chodí oblečený jako velký sportovec, i když mu jde vše kromě sportu. Povahu má výbušnou a nejvíc si s ním rozumí můj bratr, který má zásluhu na tom, že nám Oliver ještě neodletěl do oblak. Olivera nemám moc ráda, je totiž strašně namyšlený a občas dává najevo, že se s námi baví jenom kvůli mému bratrovi, ale jinak si stejně myslí, že jsme...
Být Jedním
Když se svět stane příliš bolestným, každý má své místo, kam utéct, před sebou však utéci nemůžeme. Tento příběh hovoří o takovém útěku… tento se ale povedl.Poklekám na rozblácenou zemi. Vlhko mi proniká skrz šaty, studí na kůži a osypává ji drobnými pupínky. Třesu se zimou a přesto mi na tom nezáleží. Právě přestalo pršet a mraky se na okamžik rozestoupí. Sluneční kotouč se sklání k západu a barví oblaka do ruda. Je to válka. Válka, která probíhá každičký večer a každičké ráno, den i noc však vyhrávají střídavě. Jediné ztráty však nese Slunce: vždyť pokaždé krvácí, ať je vítězem či poraženým. Na východě už Seléna popohání své dvojspřeží, aby uvítala své hvězdné království. Pohlédnu v její tvář. Dnes je celá, nechybí ani částečka. Tváří se smutně jako...
Bílá
Příspěvek do soutěže Songfiction. Autor: Shane Manson Bílo. Všude je bílo. Sněhově bílo, řekla bych. Bílá místnost s bílou postelí a bílým okenním rámem. Noční stolek také svítí bílou, stejně jako zdi, skříň a podlaha. Jak říkám. Celé se to tu leskne bělobou. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Je tu dusno a vzduch je cítit po dezinfekci. Přejdu k posteli. Budu tady sama. Sama na samotce. Ohlédnu se k bílým dveřím, vedle nichž se ve zdi nachází zasklený otvor vedoucí do vedlejší místnosti – pokoje sester. Od teď jsem pod dohledem. S povzdechem odložím svou igelitku s nejnutnějšími věcmi na postel a posadím se. Skepticky se zahledím z okna, které je speciálně vytvořeno tak, aby nešlo otevřít, či rozbít. Tak proto ten zkažený vzduch, pomyslím si a mírně...
Bestie
Povedený příspěvek do soutěže Songfiction. Píseň: Poets Of The Fall – Sleep Autorka: Barbara Arianne LecterSlunko pomalu opouštělo oblohu a na nebi zanechávalo jen rudé mráčky, které se převalovaly na obzoru jako nadýchané peřiny. Byl čas, kdy se i Anabela ukládala ke spánku. Svět měl být naposledy stejný, jaký ho zažila. Opovržlivé pohledy, které denně díky svému vzezření snášela a které se jí zakusovaly do zad jako žraloci dychtící po mase… Vzala léčivou mastičku z nočního stolu a začala si s ní potírat puchýřkový obličej. Anabela trpěla zvláštní alergií, která z ní nedělala obyčejnou dívku jako ze všech ostatních. Vždy, když ráno vstala, měla na obličeji hnisavé boláky, které čas od času praskly a zavalily obličej dívky lepkavou horkou tekutinou....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
