Nepozvaný návštevník
Jediný, s kým sa môže v tej chvíli rozprávať, je hlas v jej hlave. Ona z toho ale prirodzene radosť nemá… Autor požádal o anonymní vydání. //Ahoj.// Nie! Nie, nie, nie, nienienienienienie! Začnem kričať a chytím sa za hlavu. A za uši. Dúfam, že to čím skôr prejde. Nenávidím tieto stavy, nenávidím! //Si rada, že ma vidíš?// Ten jeho úlisný hlas. A nechutný úsmev. Niežeby som ho videla, ale živo si ho predstavujem. S tým jeho hlasom to inak ani nejde. Pritisnem si dlane k ušiam silnejšie, no akosi to nezaberá – jeho odporný smiech stále počujem v hlave. Čím silnejšie si dlane tisnem k ušiam, tým hlasnejšie sa on smeje. „Prestaň,“ vzlyknem a pustím si uši, aj tak je to zbytočné. Smiech v tej chvíli utíchne. Utriem si uslzené oči a pohľadom prebehnem po izbe....
Doktor
Doktor nečekal, že ho jeho dar přivede právě sem. Vězení si ve své budoucnosti asi nepředstavuje nikdo, ani ten, kdo se tam později opravdu ocitne. Čím se to vždycky oháněli největší tyranové světa? Obecným blahem? Vyšším dobrem? Přínosem pro společnost? Ano, to přece říkal i on sám, před pár týdny. A kam ho to přivedlo? 1. „Dokážu vyléčit cokoliv, to jste mi řekl.“ Stála naproti Doktorovi jako amazonka připravená k souboji na život a na smrt. A v jejím případě přesně o to jde, o život, nebo o smrt, s níž se odmítla smířit. „Ano, říkal. Reklama je přece o tom, že se chlubíte, ne?“ Nezasmála se, šlo o příliš vážnou věc na to, aby byla ochotna žertovat. „Viděla jsem toho koně. Na závodišti. Na mrtvolu běžel skvěle.“ Začala být kousavá, musel se jí rychle zbavit....
Strašidelná půda
Autor: Natally Daley Ťapka a já ležíme v posteli. Je to můj nejlepší přítel a zároveň i pes. Jsme sami doma a momentálně nemáme co na práci, jen se tu tak povalujeme. Žiji v rodinném domě, který má dvě patra včetně půdy. Tento dům patřil prý jedné paní, která byla posedlá kočkami a nechtěla nikam chodit. Prakticky byla jenom doma a na zahradě. Tedy svůj veškerý čas trávila hlavně na půdě, kde se později oběsila… Nedávno mi bylo 18 a řekla jsem si, že by bylo dobré bydlet sama. Jsem docela strašpytel, takže bych se tu asi bála, a tak mi rodiče darovali Ťapku. Můj pokoj je hned pod tou místností na půdě, kde se paní oběsila, takže docela strašidelné. Jdu do ledničky, dostala jsem na něco chuť. Beru si marmeládu a ze spíže toastový chleba. Sednu si ke stolu a...
Můj život
Autor: Natally Daley Ahoj, jmenuji se Puňťa a povyprávím vám o svém životě. Začalo to tak, že jsem byl malé štěně. Nacházel jsem se s bratry a sestrami ve velké stodole plné sena. Vždy, když se žlutá koule vyhoupla nad modré mraky, tak nám lidská bytost s krásnýma modrýma očima nosila krmení. Mě měla nejraději, vždy mě tajně přikrmovala. Jednoho dne už ale nepřišla. Nevěděl jsem, co se stalo. Přišel ale někdo jiný s ještě krásnějšíma modrýma očima. Bál jsem se. Schoval jsem se pod seno, ale ta bytost mě chytila do pracek. Viděl jsem, jak jí stéká voda z očí, nevěděl jsem, co to znamená. Ukázala na mě. Vždy, když někdo takhle ukázal například na prase, už se nikdy neobjevilo. Mám takto skončit?! Ale lidská osoba mě vzala do velké krabice. Nevěděl jsem, proč mi...
Příběh exorcistky – 2. kapitola
Dívala jsem se na tu školu a byla dost nejistá. Celkem jsem se bála, co mě tam čeká, ale zároveň jsem se tam hrozně těšila. Mohlo to znamenat splnění mého snu. Snu chránit ty, které mám ráda, a už nikdy nedovolit, aby mi někoho blízkého zabili. Zhluboka se nadechnu a pobídnu Shadowa krokem dopředu. Jeli jsme až k bráně, kde jsem seskočila a raději si dala na hlavu kapuci. Sice by mě nikdo poznat neměl, ale jistota je jistota. Stáli tam dva muži v tmavých uniformách se znakem exorcistů. Podívali se na mě a na mého koně. „Další zájemce o naši školu?“ usmál se jeden kupodivu mile. Vypadal prostě jako ten typ, co by nejraději všechny zabil pohledem, ale první dojem není kolikrát vše. Nikdy nesuď jen podle vzhledu, Leah, pomyslím si a pak konečně přikývnu na jeho...
Ze života hůlky
Osudy mnohých lidí a věcí jsou si velmi podobné. Jaký život má vlastně hůlka a jak ho prožívá? Je to snad bezproblémové partnerství navěky? Každý vztah potřebuje čas, aby se mohl vyvíjet a vylepšovat, či zaniknout. A stejné je to ve vztahu kouzelníka s hůlkou. Na samotném počátku byl jen chlad a temnota. Neexistoval život, magie ani světlo. Potom přišel ON a já konečně začínám cítit. Cítím žár! Srší jiskry! Začínám žít! Pociťuji štěstí a naději, které naplňují celou mou existenci. Vnímám jen svou sílu, kterou můžu měnit svět. A chci jej měnit! Jsem tvrdá a nepoddajná. Mám své požadavky a cíle, za které hodlám bojovat. Budu ještě silnější, až najdu toho pravého partnera, který bude mé cíle sdílet a pomůže mi s jejich plněním, a já udělám všechno pro to, aby i on...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
