Svitky pergamenu

Kamenný dvůr, samota s pozadím tmavých lesů, sám na lesní cestě. Podzimní slunce prosvítá mezi stromy. Nemohl jsem ani uvěřit, jak moc se to místo dokázalo změnit.

Byli za ním. Utíkal, co jen mohl, ale i tak se náskok čím dál tím víc snižoval. Jeho černý plášť ho chránil před deštěm, který vytrvale bičoval ulice města, ale před jejich očima ho uchránit nedokázal.

Cestovali jste někdy Mudlovskou hromadnou dopravou (MHD)? Ne? Tak si přečtěte, jak taková strastiplná cesta může vypadat.

Projedu celou vesnicí a zastavím se až u posledního domu, dá-li se to polorozpadlé stavení vůbec nazvat domem. Znechuceně si odplivnu. S mírným pobavením zaznamenám pohoršené tváře několika usedlíků. Rozhodným krokem se vydám za jedním z nich.

Když pozoruji život kolem sebe, občas se mi zdá velmi zajímavé, co se v něm odehrává.

Slyšíš, poutníku, vodu zpívat píseň? Vypráví příběhy o mnohých lidech, kteří tudy prošli, napili se nebo skončili svůj život. Sny i opravdové činy. Světlo i tmu. Poslouchej, milý poutníku, poslouchej a uč se.

U nás v Brně existuje několik lokalit, ve kterých vás bezpochyby někdo zastaví a pokusí se vám prodat nové, úžasné tarify pro volání, po domácku vyrobené měchačky, kvrdlačky a peroutky, a nebo třeba čuprdupr značkový Rolexky jen za dvě stovky! A když zrovna nepadnete do náruče téhle sortě obchodníků, neuniknete sbírce na děti bez domova, děti s domovem, ale jenom jedním společným a nebo děti s domovem a rodiči, z nichž jeden se pokusil vzít situaci do svých rukou a právě teď vás žádá o příspěvek na chod jejich domácnosti.

Ve Finsku je plno jezer, ale žádné není tak krásné, jako to naše, pomyslela jsem si a houpala nohama. Byla jsem na svém oblíbeném stromě na ostrůvku uprostřed jezera. Nikde jsem ještě neviděla tak modrou hladinu. Slunce se leskne a voda vydává až překvapující odstíny modré, zlaté i stříbrné. Díky tomuto místu vždy zapomenu na školní povinnosti, milostné problémy nebo rodinné komplikace, chodím sem zkrátka pro odreagování. Mimochodem, jmenuji se Laura a je mi skoro 15 let, teď ale nechci myslet na čísla, chci si tohle odpoledne užít…

Cesta dvou bratří ke společné magické budoucnosti. Ne každá cesta je bez překážek a ne každá končí tam, kde si člověk původně přeje skončit.

Když se Kariol odstěhuje od rodiny, vše je výtečné a krásné, ale ve chvíli, kdy po jídle usne a objeví se v údolí Klokočova, je velmi zmatená. Z toho jí pomůže plukovník David a jeho tetička. Jak je možné, že se objevila v údolí Klokočova? A co se stalo s její služebnou Martou, která byla v době zmizení v domě?