Smutný drak

Autor: Natally Daley

Jen jsem tak ležel na pultě a díval se na to, jak všichni moji kamarádi odcházejí. Všichni, až na mě. Nepatřil jsem mezi největší draky a možná ani mezi nejhezčí, zato jsem uměl krásně létat. Byl jsem snad nejlepší letec z těch všech, co tu se mnou kdy byli. Vždyť i mé jméno vypovídalo o všem – Super Letec.

Každý den byl pro mě den ode dne horší a horší. Už jsem se nemohl dál dívat na to, jak všichni moji přátelé odcházejí a já jediný zde stále zůstávám… Každým dnem to bylo horší a horší. Měl jsem chuť se zvednout a letět někam pryč, daleko od toho všeho, a užívat si čerstvého vzduchu. Bohužel, mně to asi nebylo souzeno.

Moje naděje na to, že si mě někdo vezme, opadala jako listí na stromech. Už jsem nevěřil tomu, že si mě někdo koupí, i když jsem v to tolik doufal.

Jednoho dne se ovšem stalo něco, co mohlo změnit můj život. Byl jsem skoro poslední, kdo zůstal v obchodě. Ten den byl snad ten největrnější den, jaký jsem kdy viděl. I lidé se o něm bavili, když kolem mě procházeli. Kolem odpoledne kolem mě šla malá holčička a její očička se dívala pouze a jen na mě.

Tušil jsem dobré znamení. V hloubi duše jsem si přál, aby si mě vybrala. Někam ale odběhla a moje naděje se opět rozplynuly. Už jsem si opět myslel, že tam zůstanu, když vtom se holčička vrátila i s nějakým pánem, který byl nejspíš její otec. Ten muž mě vzal z regálu a ukázal holčičce. Ta jen vesele přikývla a muž mě vzal pryč od mého regálu.

Šel se mnou někam pryč a já věděl, že moje sny se vyplnily. Koupili si mě a hned semnou šli ven. Byl krásný větrný den a já konečně létal. Byl jsem ten nejhezčí drak na nebi a všichni té holčičce záviděli, jak krásného má draka.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *