Dívka

Byl letní den to deštivý I s větrnými poryvy Takový způsob léta – Jak zní klasikova věta – Zdál se mi poněkud nešťastný. Já hledal, co den mi rozjasní Když tu spatřil jsem dívku překrásnou Kdy slova Vám v hrdle uváznou.. Mně srdce začalo prudce bít Takovou dívenku chtěl bych mít. Proč stojí tam na rohu samotná? Tak bezbranná, tak čistotná… Proč smutek se jí v očích značí? A proč déšť jí tváře zmáčí? – Já chtěl bych ji obejmout, ochránit Ze smutné nálady vymanit… Kroky mě vedou jejím směrem Za chvíli budu stát před andělem. Nejsem zkušený Casanova Přesto se pokusím nalézt slova Abych ji zaujal, oslovil Prostě, ach, ji ulovil… Ach, dívko krásná, spanilá Co jsi mě láskou zranila… *** Dívka mě pohledem celého sjela Její odpověď mě zdrtila zcela Ona to nebyla...