Bestie
Povedený příspěvek do soutěže Songfiction. Píseň: Poets Of The Fall – Sleep Autorka: Barbara Arianne LecterSlunko pomalu opouštělo oblohu a na nebi zanechávalo jen rudé mráčky, které se převalovaly na obzoru jako nadýchané peřiny. Byl čas, kdy se i Anabela ukládala ke spánku. Svět měl být naposledy stejný, jaký ho zažila. Opovržlivé pohledy, které denně díky svému vzezření snášela a které se jí zakusovaly do zad jako žraloci dychtící po mase… Vzala léčivou mastičku z nočního stolu a začala si s ní potírat puchýřkový obličej. Anabela trpěla zvláštní alergií, která z ní nedělala obyčejnou dívku jako ze všech ostatních. Vždy, když ráno vstala, měla na obličeji hnisavé boláky, které čas od času praskly a zavalily obličej dívky lepkavou horkou tekutinou....
Havran
Byli za ním. Utíkal, co jen mohl, ale i tak se náskok čím dál tím víc snižoval. Jeho černý plášť ho chránil před deštěm, který vytrvale bičoval ulice města, ale před jejich očima ho uchránit nedokázal.Odbočil do vedlejší uličky ve snaze skrýt se a zmást je, ale zjistil, že je slepá. Byl v pasti. Pokud by se snažil vrátit, tak by ho určitě chytili a on by neměl sebemenší šanci na útěk. Srdce mu začalo zděšeně bušit. Byl v koncích. Několik chvil jen vyděšeně stál a zíral na konec uličky, čekal, až se objeví. Ale nakonec ho přeci jen nenašli. Všiml si totiž malých zapadlých dveří. Dříve to možná byl nějaký obchod. Jediné, co však dny jeho slávy připomínalo, byl ztrouchnivělý štít visící nad dveřmi. V mžiku byl u dveří a začal s nimi lomcovat. Po chvíli zarezlé panty...
Hodiny
Vítr si venku pohrává si listy… je totiž pozdní listopad a já už se těším domů. Už už chci zavřít krám, když v tom ke mně přijde podivný návštěvník a já teď lituji, že jsem ho nebral vážně a neuposlechl jeho rad… Byl pozdní listopadový večer, vítr si pohrával s barevnými listy a sem tam na zem dopadaly chladné kapky deště. Myslel jsem na to, že již brzy budu doma, sedět u krbu s hrnkem čaje, číst si knížku… ,,Hezký večer,“ vytrhl mě z přemýšlení čísi hlas. Zvedl jsem hlavu a podíval se ke dveřím. Stál tam postarší pán v ošuntělém kabátě, staromódní, avšak upravený. V ruce držel balíček a šel směrem k pultu. ,,Potřeboval bych opravit moje hodiny. Včera se rozbily a bez nich jsem jak bez času,“ řekl klidně, měl sametový hlas a ani...
Úplněk
Příběh o mladém obchodníkovi, který je na pokraji krachu a záhuby. Jeho poslední nadějí je pokusit se projít nebezpečnou trasou do hlavního města. Avšak Cesta se změní v noční můru… Nebylo to dlouho, co jsem pro to rozhodl. V podstatě mi ani nic jiného nezbylo. V dnešních dobách je uživit se čím dál tím těžší. Od té doby, co obsadili obchodní stezku lupiči, podstatě už obchodníci nemají šanci dostat se do hlavního města se zbožím. Kolikrát už říkali králi, ať je vyžene. Bezúspěšně. Válčíme ze sousední městem jen tak pro zábavu. Jak může ale může obyčejný člověk pochopit, proč se urození páni perou? Já nejsem z těch, co se bojí lupičů, ale peníze na nějakou pořádnou skupinu drahých žoldáků prostě nemám peníze. Mám jen zboží, pár koňů a nic jiného. Rozhodl...
"Černej les"
„Bože, to už je tolik hodin? Sakra, vždyť už je tma!“ rychle ze sebe Nura shodila a odhodila ho na zem. “Co blbneš, Sofy?“ snažil se její výraz trochu zklidit, ale Sofie vypadala opravdu rezolutně. “Si myslíš, že budu v noci a v lese, co blázníš? By mě nikdy nenapadlo, vůbec to byl blbej nápad, jít se schovat do lesa. Já jsem to hned řikala, musíme brzo zmizet!“ řvala, zatímco si na sebe navlékala oblečení. “A nedotýkej se mě, jsem opravdu nervózní!“ vyjekla poté, co se jí Nur pokusil obmotat kolem stehna a situaci se pokoušel napravit svým obvyklým: „To bude dobrý, kotě.“ Ale v této situaci byla Sofie neoblomná. Natáhla si sukni a Nur si pomalu oblékl halenu. Ne, že by neměl strach, ale rozhodně ne...
Lovkyně
Může upír milovat? Vysoká, štíhlá postava splývající s temnotou okolo pozorovala nedaleký altán, z něhož se ozývala hudba, zpěv a řev opilců. Ti mladí, pomyslela si postava, nic je nepoučí. To je skoro nemožné, jak je tady lehké sehnat jídlo. A dál se nevzrušeně opírala o vzrostlý strom. Čekala. Za ta léta se naučila trpělivosti. Dovede čekat skoro celou noc, to by jiní nevydrželi. Ti by to vyřešili po půl hodince, pomyslela si postava pohrdlivě a vyčkávala dál. Náhle se z davu rozjuchaných Španělů oddělil nějaký mladík. I když vypadal jako ostatní, Lorenzo poznal, že je to Ital. Mladík potácivě klopýtal blíž a blíž k Lorenzovi a ztěžka oddychoval. Tak, to bude dneska jednoduché, pomyslel si Lorenzo a vystoupil ze stínu stromu. „Zdravím,“ řekl...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
