Lasička a Vrabec
„…A takto se rozšiřují temné síly po našich krajích! Díky těmto zplozencům temnot! To oni jsou vinni vším špatným! Právě takoví jako ona!“ dokončil mladičký kněz, který sotva vyšel ze semináře, plamennou řeč a rozrušený na nejvyšší míru ukázal prstem na mladou ženu, co se krčila při hradební zdi a přála si s ní splynout nebo být neviditelná. „Vidíte!“ popadl ji za ruku, smýkl s ní, až upadla na kolena, která si rozbila o štěrkovou zem. Strhnul jí z hlavy šátek a trhnul s hlavou… Dav zašuměl úžasem. Ženiny vlasy měly už od pohledu pekelnou barvu – u kořínků jasně žluté, pak rusé a u konečků červené – trčely od hlavy všemi směry. Knězova ruka je rozhrnula a odkryla drobné měděně červené růžky. Dav zmlknul strachem....
Za ledovýma očima
Modré oči, tichý smích psi ji táhnou na saních. Není krásná, není zlá jenom strašně ledová Stál až na samém okraji skalnatého ostrohu, okolo hlavy mu svištěl vítr a hrál si s jeho vlasy nezvykle spletenými do drobných copánků. Dole, tam dole, kam nemohl dohlédnout, tušil zasněženou pláň a někde ještě dál možná moře. Vítr zesílil, ale to mu nevadilo. Vzpomněl si na hlas tolik podobný šeptání větru a na ty modré oči, ledové a přece teplé. „Seekena,“ zvolal a důkladně to slovo protahoval, až splynulo s větrem. * Začínal mít všeho dost. Co tu dělá? Proč sem vlastně lezl? Nemohl si vzpomenout. Jediné, co chtěl, byl odpočinek. Jenže, kde najít úkryt na holé skále. Mladý muž s havraními vlasy si odplivnul. V temných očích mu blesklo poznání… Už ví, co...
Slzy draka
Arien se vzbudila a vstala ze své postele. Promnula si oči a zjistila, že kousek od její postele je ještě jedna postel, kde spí její sestra Nessië. Arien a Nessië patřily do jedné z elfských rodin. Všechny elfské rodiny byly v tomto kraji na svůj původ hrdé. Dnes dokonce i Arien, která se nedávno probudila do obyčejného dne… Ze slámy se skutálelo na zem stvoření. Takové ani kouzelník nikdy neviděl. Mělo chlupaté tělíčko, hlavu něco mezi kočkou a psem a tři chlupaté ocásky. Stvořeníčko bylo černo bílé a sem tam mělo rezavý proužek. Kolem oka černé kolečko. Uši mu stály na hlavě a vypadaly jako natupírované. Bylo velké přibližně 50 centimetrů. „Nienn!“ ozvalo se z druhé strany kupky žluté slámy, které pak následovalo hlasité „Pšíík!“...
Kněz
Tři mladí nájemní vrazi přijmou jeden z posledních úkolů. Eliminovat nějakého kněze pro ně musí být hračka… Vešla pomalu do pokoje. Byla naprosto klidná, ale oba muži byli otřeseni změnou, která se s ní stala. Sedla si na volnou stoličku a pohlédla na své společníky. ,,No, co je?“ ,,Ale nic,“ odvětil ten menší, který se opíral o špinavou zeď. Jmenoval se Orif a stejně jako jeho bratr Olaf, který seděl na posteli, se na ni mírně pousmál. Když se dívka nedočkala dalších poznámek, poodsunula si trochu stoličku a opřela si nohy o stůl. Jmenovala se Elektra a stejně jako její kamarádi byla nájemnou vražedkyní. Všichni tři věděli, že tato poslední akce se jim vůbec nepovedla. Nikdo ale ani slůvkem nedal najevo, co si myslí. V této chvíli, kdy už...
Zlatý drak
O podivném přátelství. Dívka, kterou všichni opovrhují, a drak, který se podobá stvořením, která napadají vesnici. I těch pár stromů na Slomonské louce už dostávalo žluto-červený kabát. Po cestě do hor běžela postava, tak malá ve srovnání s okolními štíty tyčícími se snad až k samotnému slunci a staletým lesem, který ony horské štíty lemoval jako náhrdelník krásné ženy. Maroon ale okolní podzimní krásu nevnímala. Přes závoj slz pořádně ani neviděla na cestu. Přesto klopýtala dál. Zastavila se až v nejhlubší části lesa, která teď celá zářila zlatými listy. Dívka si sedla na velký kámen a konečně dala průchod slzám a pláči. Proč jsou na ni všichni takoví? Ona přece za nájezdy těch divných barbarů na dracích nemůže! Už odmala byla terčem posměchu pro svůj netradiční...
Rytířka Elin
Když vymřou hrdinové, kdo nám zbývá? Jedna dívka s kupou věrných hrdlořezů? Nebo andělé? Půlnoční tichý vítr se lenivě proháněl prázdnými uličkami šlechtické čtvrti. Ulicí zněl klapot střevíců. Mladá dívka v sametovém rubínovém plášti spěchala kvapným krokem k jednomu z honosných domů. Vracela se z noční toulky za svým milencem a musela být doma dříve, nežli její chůva pojme podezření. Vzduch se rozvířil a zvedl se vítr. Dívka se nejistě otočila a přidala do kroku, když v tom do někoho narazila, zakřičela, zapotácela se a spadla na chladnou kamenitou dlažbu. „Ach madam, omlouvám se vám, že jsem vás takto vylekal,“ pravil muž v kápi a podával jí ruku. Dívka chvíli váhala, poté však vytáhla zpod pláště svoji bělostnou ručku a přijala tu jeho....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
