Poslední závěť
Kdybych v mládí závěť psala Své sny bych ti odkázala Krásu, slávu, zlata haldy Ať netrpíš nikdy hlady Ať se zdaří, na co sáhneš‘ Dokonalost nechť dosáhneš Mladá nejsem, zlata nemám Odpovědi stále hledám Můj život však nebyl prázdný Díky tomu, co teď zazní: Žij svůj život s moudrostí Od věcí se oprosti Svoji mysl obrň klidem Čas a lásku věnuj lidem V přítomnosti snaž se být Naplno svůj život žít Zdaleka ne všechny cíle Budou hodny tvojí píle Hledej to, co duši hladí A tvé hodnoty nezradí Neodsuzuj, ale suď Sama sobě věrnou buď Zlato nemám, mám jen rady A proto ti dneska tady Naplněná, sytá dní Píšu závěť...
Dopis beze jména
Nesmíš se rozbrečet, připomenula si a zaryla nehty hluboko do dlaní, aby se nepoddala beznaději. Nesmí si myslet, že jsi slabá. Ta slova si jako mantru opakovala několikrát každý den už skoro měsíc. Tak dlouho už byl Sebastian ve válce. Ne. On tu válku vedl. Nedokázala mu odpustit, že ji nevzal s sebou. Když se to ráno probrala, byl už dávno pryč a ji ještě pobolívala hlava z uspávadla, které jí nejspíš dal do čaje, aby ji jeho odjezd neprobral. Nenáviděla ho za to. Jsi stejný jako ostatní, nevěříš mi, to byla jedna z vět, kterou mu hodlala vmést do tváře, jakmile ho zase uvidí. Jestli ho zase uvidí. Kdo ví, jestli to vůbec… „Paní?“ Hlas ji vytrhl ze zamyšlení a Isabella prudce zvedla hlavu. Když byl teď Sebastian pryč, musela rozhodovat o všemožných věcech...
Bonzbloček (Památeční předmět)
Cordelie se již od malička strašlivě bála bouřek a zůstalo jí to až do teď. Při bouřkách chodila za rodiči nebo se schoulila někde v rohu a doufala, že to brzy skončí. Věděla, že se jí uvnitř domova nemůže nic stát, ale svůj strach ovládnout nedokázala. Jednoho bouřkového večera byla Cordelie doma sama, tak se odebrala do rohu svého pokoje a na uklidnění si četla v bonzbločku, který jí darovala její starší sestra jako pamětní předmět před svým odjezdem do Vietnamu, kam se odstěhovala. Byl to bonzbloček ze sestřiných mladých let, kde byly psány různé průšvihy a vtipné věci, co různí lidé provedli. Čtení bonzbločku vždy dokázalo Cordelii uklidnit a dařilo se to i tentokrát. Četla stránku po stránce a při každém novém zápisku se musela pousmát. Opět došla až k...
Chycená zlatonka
Tlmené svetlo z detskej lampičky osvetľovalo celú detskú izbu, kde sa už malý Roderick chystal na nočný spánok. Mal len štyri roky, no nadovšetko miloval príbehy na dobrú noc. Hlavne od svojho dedka, u ktorého býval cez niektoré víkendy a aj prádzniny. „Dedko, dedkooo!“ kričal Roderick zo svojej postele radostne na dedka. Jeho dedko bol už náležitý pán v letech. Tvár mu poznamenal čas v podobe vrások a vlasy ustúpili dozadu. Na krivom nose, ktorý si zlomil keď bol mladý, mu sedeli drobné brýle a zväčšovali jeho zelené oči. Na perách mu hral priateľský úsmev s predzvesťou drobného šibalstva. Sústavne nosil modrého motýlika spoločne aj s vestičkou a nohavicami. Dokonca aj jeho dom bol ladený do odtieňov modrej farby. „Už idem. Tak, ktorá rozprávka...
(Kráľova) Posledná závet
Pred námestím plným ľudí prešiel elegantne upravený muž v dlhom kabáte. Na jeho tvári sa odrážala únava a starosti, no pôsobil veľmi dôstojne a pokojne. Z každého jeho pohybu boli cítiť roky disciplinovaného tréningu vysokej spoločenskej etikety. Muž predstúpil pred dav, ktorý ihneď stíchol. Rozvážne roztvoril zvitok čierneho pergamenu a začal čítať: „Vážený kráľovský dvor, obyvatelia, poddaní… S najhlbším zármutkom vám musím oznámiť, že náš milovaný kráľ Albert dnes ráno skonal počas spánku vo svojej komnate.“ Davom sa začal šíriť šum a vzlykanie. „Ako určite viete, kráľ Albert nemal potomkov, ani priamych nasledovníkov, ktorí by prevzali kráľovský trón. No zanechal poslednú vôľu, v ktorej určil svojho nasledovníka.“ Celé námestie...
Drvivá päsť (ponaučenie)
Detektív Jarston mal pred sebou zatknutie páchateľa. Bol to celkom jasný prípad, kedy sa Sir Maloren chcel zmocniť vena svojej manželky, ktorá nechcela sponzorovať jeho bohapusté radovánky. Preto sa rozhodol svoju manželku zastreliť, no na nešťastie bol veľmi mizerný strelec. Guľka ju len tak-tak škrabla, no šok a strach zo zbraní ostal. Práve nedôkladné vyčistenie zbrane zanechalo otlačok, ktorý detektív Jarston považoval za rukolapný dôkaz. So správou z londýnskeho laboratória energicky rozvalil dvere a pozrel sa na prechádzajúceho sa Malorena. „Zatýkam Vás, pane, za pokus o vraždu vlastnej manželky!“ skríkol Jarston. Sir Maloren sa na chvíľu zastavil. Tvár mu obelela od hrôzy, no následne chytila červený odtieň, ktorý neveštil nič dobré. Behom...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
