Zelený smaragd
Byla jednou jedna dívka jménem Alina, která žila se svými rodiči na zámku. Slavila právě své osmnácté narozeniny, ale vesele vůbec nevypadala. S neutrálním výrazem ve tváři zkoumala své špičky a nevěděla, co dělat. Proč, ptáte se? Vše to začalo, když byla Alina ještě malé mimino. Její matka si přizvala sudičky, které jí měly přisoudit jen ty nejkrásnější věštby. Jedna ze sudiček však právě prožívala velmi těžkou životní situaci, která se vymykala její kontrole a nebyla schopná přát ostatním nic hezkého. Toho si ale nevšímavá matka Aliny nevšimla, zajímala se jen o to, jestli sudičky dorazí. V onen den všechny samozřejmě dorazily a sudby mohly započít. ,,Já, sudička první, ti přeji zdraví, které přetrvá po tvůj celičký život.” ,,Já, sudička druhá, ti přeji...
Prokletí
V široširém oceánu, mnohem dál, než kam se běžný smrtelník kdy dostane, žije pán všech moří Neptunos. Vládne mořím i oceánům, všem bytostem, tvorům, zvířatům i rostlinám, zkrátka všemu, co se v této úchvatné říši nachází. Nikdy nikoho by nenapadlo to zpochybňovat. Neptunos byl přísný vládce, ale také spravedlivý a vlídný. Všichni ho měli rádi. Neptunos obýval mohutný impozantní palác stvořený z korálů a perletí. Vše fungovalo přesně tak, jako ve všech jiných společnostech, přesně tak, jak to znáte třeba i z pohádek. Jako správný král dbal především na to, aby se celému světu, který měl na starosti, dařilo dobře a aby byli všichni spokojeni. Přijímal ve svém paláci ochotně každého, kdo pocítil potřebu s něčím poradit, něco rozhodnout, něco vyřešit. Neptunos...
Paní jezera
Kapky vody padaly do jezera a já jsem se nad něj nenápadně nakláněla. Kapuci jsem si stáhla víc do obličeje a klepala jsem dál vytrvale kosu. Podzimní dny byly chladné a vítr foukal už velmi studený, navíc jsem takhle nad jezerem už stála dobrou půl hodinu. Zebala mě hlavně hlava, která byla zoufale už řádnou chvilku plešatá, ale stále převládala nejistota do neznámých končin jezera skočit a popasovat se s tím, co by tam na mě mohlo čekat. Chodím se k jezeru dívat často – za sluníčka, za deště, ráno i večer, ale vůle a odvaha mi chybí. Hledám v sobě kapku nebelvírské krve, ale bohužel té mi nebylo dáno do vínku. Zbaběle se otočím zády k jezeru a ke kapkám deště, které mi stékají po obličeji, se přidají i slzy. To neumím zatnout zuby a překonat se? Ani když...
Alchymista
Můj příběh je už hodně starý. Ale miluji ho. Vypráví se v naší rodině každý rok o Vánocích a pokaždé v něm nacházím něco nového, co jsem ještě před rokem nedokázala slyšet, nebo přijmout. Ten příběh je o síle mysli, touze, víře a odvaze překonat všechny překážky. Je i o lásce ke svému poslání a dosažení cíle, za všech okolností. Možná se zdá, že vlastně s Vánoci nijak úzce nesouvisí, ale to je jen na první pohled. Samotný příběh odkrývá tajemství, která jsou možná právě v období Vánoc, kdy se dějí zázraky a lidská srdce ožívají. Někdy láskou a pokorou, jinde zas bolestí z odloučení. Ale teď už vás vezmu daleko do staré Anglie. Doba středověku tam byla zapsána brkem géniů a architekti zas zanechali svou stopu v nádherných stavbách kostelů i honosných...
Čarodějné oko
V odlehlém, mlhou zahaleném údolí uhnízděném hluboko v srdci černém hustém lese žila samotářská a tajemná čarodějnice jménem Seraphina. Byla známá po celé zemi pro svůj jedinečný a mocný dar – oko čarodějnice. Seraphinino oko se nepodobalo žádnému jinému, protože mělo schopnost vidět za hranice obyčejné říše, do světa magie a záhad. Seraphinino nápadné smaragdové jediněčné oko od mládí přitahovalo pozornost všech okolních vesničanů. Šeptali si příběhy o jejím domnělém čarodějnictví a věřili, že její neobvyklé oko dokáže předvídat budoucnost, léčit nemocné a odhalovat skryté pravdy o jejich životech. I když byli obezřetní před jejími schopnostmi, tajně hledali její vedení v dobách nouze a opatrně obcházeli temný les, aby mohli na chvíli tuto osobu...
Mlhavé zoufalství
Otevřu oči. Přivítá mě bolest hlavy a oranžová mlha. „Marku?“ Nic. Hlavně nepanikařit. Soustřeď se na realitu. Jak jen to bylo? Pět věcí, které vidím? Vidím jen tu zatracenou mlhu! Soustřeď se na dech. Nádech, výdech, nádech, výdech. Bude to dobrý. Musí. Podobné věci už si zažila stokrát. Denis na tom trval. Že prý se kdykoli může něco pokazit. Jenže Denis je v bezpečí, na centrále. Jsi tu jen ty. A Mark. „Marku!“ Nic. Slyšíš jen svůj přerývaný dech. Kolik ti vlastně zbývá vzduchu? Pět minut?! Jak dlouho jsi byla mimo?! Ne, nesmíš panikařit, musíš šetřit vzduchem. Musíš najít Marka. Musíš to zvládnout. Zatracená mlha. Zatracená touha dokázat Denisovi, že už jsem připravená. Říkal, že mám počkat. Že si mám projít ještě pár simulací....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
