Špatný den
Poprvé se do hledáčku dostal i bobřík volnosti. Kdo ho však ulovil, to netuší. Opět se jednalo o maskovaného lovce. -*- Mladá dívka se posadila na hradby a koukala se na přírodu před ní. Domů jít nemohla, nevěděla co tam na ní čeká a tak se rozhodla jít na toto místo. Snažila se ignorovat opilé lidi kolem sebe a snažila se nemyslet na to co vše se během dne událo. Chtěla jen sedět a vnímat přírodu. Nešlo to. Seděla a poslouchala pokřiky, ať skočí když chce. A tak jí vyskočilo v mysli proč by vlastně neskočí? Zahleděla se na přírodu a zamyslela se. Po značné chvíli slezla z hradeb a zakroutila nad sebou hlavou. Nevezme si život kvůli jednomu špatnému...
Rekapitulace třetího kola lovu bobříků
Třetí kolo lovu literárních bobříků skončilo. Vzhledem k nadále vysoké účasti literárních lovců bude zvážen nový styl vydávání, kdy by zřejmě docházelo k zveřejňování dvou bobříků v průběhu jednoho dne. Proto prozatím nejsme schopni říct, kdy dojde k prvnímu vydávání bobříků ulovených v třetím kole. Ale nebojte se, o příběhy rozhodně nepřijdete. Zajímá vás, jaká byla účast? Tak jako v předchozím kole se zdálo, že účastníci v lovu polevují. Avšak oni jen sbírali sil a vyrazili poslední den do společného lovu. Celkem se třetího kola zúčastnilo 31 odvážných lovců a lovkyň. Naneštěstí máme i prvního neúspěšného lovce, kterému se nepodařilo dodržet základní podmínky pro ulovení bobříka veršů. Moc nás to mrzí, ale doufáme, že daný účastník zůstane lovu věrný a pokusí...
O bobříkovi aneb jak k mytí uší přišel
Slečna Noah Limbardi se rozhodla jako prvního získat bobříka spánku. (chybou administrace byl původně ohlášen jako bobřík toulavých bot) -*- „Když jde malý bobr spát, tak si uši myje rád. Víte ale, jak to celé začalo?“ maminka seděla na stoličce, s knihou připravenou v ruce, uši dvou dětí vystrčené zpod přikrývek. „Že ne? No, tak o tom vám dneska povím jednu takovou pohádku!“ Děti se v postýlce šťastně zavrtěly a maminka se dala do vyprávění. „Ve světě daleko předaleko, kde slunce vychází na západě a zapadá na východě, kde ptáci létají pozpátku a kde měsíc má modrou barvu, žila jedna malá bobří rodinka. Táta bobr byl vzdělaný úředník, kontroloval, jestli jsou všechny přehrady správně postavené. Maminka bobřice měla pak práci na druhé straně řeky – ta zase měla na...
Až přijde první sníh
Bobřík sta chvil nemá v prvním kole ani chvilku klidu a je loven jedním účastníkem za druhým. K dalším úspěšným lovcům se může řadit i slečna Gita Hrdličková. „Vrátím se, až přijde první sníh,“ řekl mi. Odešel a od té doby stále čekám. Už kolik zim mezitím proběhlo, ale já pořád ještě neztrácím naději a věřím, že se opravdu setkáme. Až přijde ten pravý rok, vždyť tady sněží pravidelně každou zimu. Bylo mi jasné už tenkrát, že se vydává na dlouhou cestu s nejistým koncem. Někdy mne přepadnou černé myšlenky a pomalu ztrácím naději, jindy ale jinovatka pokryje trávník a já už hledívám k obloze, jak se kupí mračna. Mohlo by to vyjít tentokrát. První letošní sněhové vločky putují k zemi jako pápěří a on… On...
Když za to nestojí
Anonymních účastníků se schází stále víc. Čtvrtý tajemný lovec se rozhodl ulovit bobříka sta chvil a my mu gratulujeme k úspěšnému ulovení. Zachumlala se do své šály a rozhlédla se kolem. Nepřicházel. Mrazivý pocit z nastalého počasí umocňoval pocit vnitřní, který ji přepadal. Studené vločky dopadaly na její obličej a ona pátrala očima mezi průchozími po známém obličeji. Když se ani po půl hodině neukázal, zklamaně se vydala do kavárny uvnitř haly. Posadila se ke stolu a rozplakala se. Nikdy by ji nenapadlo, že ji tak zraní. Všiml si ji jiný muž, který seděl u vedlejšího stolu. Chvíli ji sledoval, až ji nabídl kapesníček. S vděkem bílou látku přijala a pořádně zatroubila. Načež se oba rozesmáli. A svatba? Byla přece...
Pak napad’ sníh…
A máme tu dalšího uloveného bobříka sta chvil. Slečna Keša z Borové si jej dokázala získat svým double drabble. A vzhledem k tomu, že se v drabble prohání postavě nevhodné myšlenky, doporučujeme čtení pro čtenáře starší dvanácti let. Jemné vločky prvního letošního sněhu se usadily na zbytcích březového listí a na řasách. Čekaly na sebemenší závan větru či mrknutí, aby mohly pokračovat ve své cestě k zemi. Chlad zalézal pod nehty, útočil na nos, tváře, dobýval se za límec vojenského kabátce. Ještě chvíli a začne se stmívat. V tuto roční dobu to je vždycky tak. Denní světlo a pak najednou zhasnou. ‚Tak vylez, ty hajzle,‘ prolétlo jí hlavou snad posté. Jako by ji slyšel, vylezl ze zahrabaného hnízda německý voják. Ostražitě se rozhlédl....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
