O bobříkovi aneb jak k mytí uší přišel
Slečna Noah Limbardi se rozhodla jako prvního získat bobříka spánku. (chybou administrace byl původně ohlášen jako bobřík toulavých bot) -*- „Když jde malý bobr spát, tak si uši myje rád. Víte ale, jak to celé začalo?“ maminka seděla na stoličce, s knihou připravenou v ruce, uši dvou dětí vystrčené zpod přikrývek. „Že ne? No, tak o tom vám dneska povím jednu takovou pohádku!“ Děti se v postýlce šťastně zavrtěly a maminka se dala do vyprávění. „Ve světě daleko předaleko, kde slunce vychází na západě a zapadá na východě, kde ptáci létají pozpátku a kde měsíc má modrou barvu, žila jedna malá bobří rodinka. Táta bobr byl vzdělaný úředník, kontroloval, jestli jsou všechny přehrady správně postavené. Maminka bobřice měla pak práci na druhé straně řeky – ta zase měla na...
Až přijde první sníh
Bobřík sta chvil nemá v prvním kole ani chvilku klidu a je loven jedním účastníkem za druhým. K dalším úspěšným lovcům se může řadit i slečna Gita Hrdličková. „Vrátím se, až přijde první sníh,“ řekl mi. Odešel a od té doby stále čekám. Už kolik zim mezitím proběhlo, ale já pořád ještě neztrácím naději a věřím, že se opravdu setkáme. Až přijde ten pravý rok, vždyť tady sněží pravidelně každou zimu. Bylo mi jasné už tenkrát, že se vydává na dlouhou cestu s nejistým koncem. Někdy mne přepadnou černé myšlenky a pomalu ztrácím naději, jindy ale jinovatka pokryje trávník a já už hledívám k obloze, jak se kupí mračna. Mohlo by to vyjít tentokrát. První letošní sněhové vločky putují k zemi jako pápěří a on… On...
Když za to nestojí
Anonymních účastníků se schází stále víc. Čtvrtý tajemný lovec se rozhodl ulovit bobříka sta chvil a my mu gratulujeme k úspěšnému ulovení. Zachumlala se do své šály a rozhlédla se kolem. Nepřicházel. Mrazivý pocit z nastalého počasí umocňoval pocit vnitřní, který ji přepadal. Studené vločky dopadaly na její obličej a ona pátrala očima mezi průchozími po známém obličeji. Když se ani po půl hodině neukázal, zklamaně se vydala do kavárny uvnitř haly. Posadila se ke stolu a rozplakala se. Nikdy by ji nenapadlo, že ji tak zraní. Všiml si ji jiný muž, který seděl u vedlejšího stolu. Chvíli ji sledoval, až ji nabídl kapesníček. S vděkem bílou látku přijala a pořádně zatroubila. Načež se oba rozesmáli. A svatba? Byla přece...
Pak napad’ sníh…
A máme tu dalšího uloveného bobříka sta chvil. Slečna Keša z Borové si jej dokázala získat svým double drabble. A vzhledem k tomu, že se v drabble prohání postavě nevhodné myšlenky, doporučujeme čtení pro čtenáře starší dvanácti let. Jemné vločky prvního letošního sněhu se usadily na zbytcích březového listí a na řasách. Čekaly na sebemenší závan větru či mrknutí, aby mohly pokračovat ve své cestě k zemi. Chlad zalézal pod nehty, útočil na nos, tváře, dobýval se za límec vojenského kabátce. Ještě chvíli a začne se stmívat. V tuto roční dobu to je vždycky tak. Denní světlo a pak najednou zhasnou. ‚Tak vylez, ty hajzle,‘ prolétlo jí hlavou snad posté. Jako by ji slyšel, vylezl ze zahrabaného hnízda německý voják. Ostražitě se rozhlédl....
Roční stáž v Japonsku
V prvním kole lovu bobříků máme již třetího anonymního lovce, který úspěšně ulovil bobříka tajemných dálek. Leden Sněhově bílá Krajina spí a dřímá Tváře štípe mráz Únor Zábnoucí prsty Brzy procitne jaro Teď však vládne chlad Březen Vše se probouzí Bzukot včelího roje Něžné sněženky Duben Jako špatný vtip Aprílové počasí V dálí šumí les Květen Měsíc zrození Pozdní večer první máj Pravý lásky čas Červen Rostou jahody U jezera u vody Dovádí děti Červenec Poklidný vánek Blankytně modré nebe Bouře zbarví hned Srpen Prázdniny končí Dlouhé srpnové noci Už se krátí zas Září Barevné listí Padá ze stromů dolů – očekávání Říjen Kvílení větru Pří chůzi šustí listí – kabát ze skříně! Listopad Na hrobech svíce Ukazují tmou cestu Pro naše mrtvé Prosinec Za...
Jak jsme vyrazili na výlet
Podle názvu by se mohlo zdát, že dalším bobříkem, který byl uloven, je bobřík toulavých bot. Ale kdepak. Slečna Eame Vórimar se dala do lovu bobříka smíchu a vy se můžete začíst do veselé příhody z výletu. Jednoho krásného dne jsem se potkala se svými přáteli. Byl to den jako každý jiný. Sešli jsme se, povídali si a vyprávěli, co jsme za uplynulé dny zažili. Některé zážitky byly opravdu vtipné jiné už tolik ne. Jak jsme si tak povídali, tak mě napadlo, co kdybychom si udělali výlet. Všichni nadšeně souhlasili. Žandu napadlo, že bychom mohli vyrazit s koňmi. Tak jsme přijeli za naši kamarádkou Kytičkou (Květou), která koně vlastnila a ochotně nám je zapůjčila. A tak jsme si každý vzali svého oblíbeného a vyrazili. Nejprve jsme to vzali krokem....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
