Nebelvírské běhnice
Každá kolej si střeží jako oko v hlavě informace o tom, jak to probíhá v kolejní místnosti. Ale některé situace si zaslouží, aby o nich věděl i zbytek hradu. Slečna Beteramis vám jednu takovou událost zprostředkovala. Snad se budete bavit stejně, jako se bavil bobřík smíchu. -*- Je to zhruba dva týdny, co se v nebelvírské koleji objevily čtyři geniálně zázračné pergameny. Jejich slavná vynálezkyně, úžasná čarostavitelka Beteramis, je nadšeně rozdala svým třem (ex)patrončatům (alias Nejlepšímu šmírkotýmu) a začala aktivně dumat nad tím, co by mohl její Tým tajných spiklenců řešit jako svůj historicky první úkol. Geniální nápady na sebe samozřejmě (jako vždy) nenechaly dlouho čekat… Vysvětlení funkčnosti pergamenů: Text se na všech pergamenech objevuje...
Jak svět ovládli bobři
Všichni víme, že bobříci jsou milá stvoření a jde jim jen o to mít svůj domov a dostatek dobrot, aby si zaplnili bříška. Ale co kdyby tomu tak nebylo? Dokážete si představit, jak by bobři ovládli svět? Pokud ne, slečna Petromila vám to poví. Posaďte se vedle bobříka budoucích dnů a užijte si příběh o nadvládě bobrů. -*- Kouř valící se z vysokých komínů, studený kov dohání k šílenství. Ostrý chladný vítr ošlehává lesklé bobří kožichy, tlapky ztvrdlé a ocas, jako železný pancíř, připraven do boje. Bobři vládnou světu. Lidé jsou podrobeni, lidské smysly byly přetaveny v bobří. Těch lidí je jen pár, několik z mála, co ještě přežili, aby bobrům předali oněch posledních pár myšlenek, nápadů a vynálezů. Bobři se rozhodli převzít nadvládu po tom, co si lidé přestali...
Krekr Negr
Vánoční čas pominul a další rok je tu. Bobříci si měsíc užívali příběhy, které pro ně lovci sepsali a nyní se o ně s vámi podělí. Jako první přichází bobřík městských legend s příběhem od pana Nebelbracha. -*- Slyšeli jste už o Krekrovi Negrovi? Vážně ne? To je divný, myslel jsem, že už o něm ví kde kdo. I když se vláda jeho existenci snaží utajit. Ono jde totiž o politickou korektnost. Takže si to nikdo nelajzne, aby o něm třeba napsal v novinách. To by ho třeba zabásli. Ale na fejsu je už o něm dost věcí. Já jsem tomu třeba dlouho nechtěl věřit, ale když ho pak viděl švára a vyprávěl mi o tom. No fakt. Jo jako o čem? Přece o Krekrovi Negrovi. Švára ho viděl, jak stojí na křižovatce, jak je socha Palackého, na té, a v ruce má mobil. A hned potom se to srazilo....
Tajemný medailon
Některý příběh začíná nálezem magického předmětu. Tento ale začíná útěkem před verbíři. Ale i v tomto příběhu se nachází tajemný medailon. Pojďte spolu se slečnou Eame zjistit tajemství tohoto medailonu. Společnost vám bude dělat i bobřík cizích světů. -*- V malinkém městečku žil obyčejný mladík, jmenoval se Barnabáš, ale nikdo mu neřekl jinak než Bandy. Živil se jako kovář. Všichni ho měli rádi, protože byl milý, hodný a všem rád pomohl. Neměl moc peněz a o rodiče přišel, když byl ještě malý kluk. Vychovávala ho tetička, která nemohla mít vlastní děti. Měl ji rád jako vlastní matku. Jednoho dne se ve městě objevili verbíři a chtěli Bandyho naverbovat, stejně jako ostatní mladíky, kteří zde žili. Bandy byl však velice chytrý a než zaklepali u nich v chalupě,...
Ježek a liška
A máme tu anonymně uloveného bobříka ponaučení. Byl to ježek nebo snad liška, kteří se v příběhu dozvěděli morální ponaučení? -*- Pomalu se přiblížila zima a zvířátka se pustila do každoročního obstarávání zásob. Celý les se na sběru oříšků a jiných pochutin podílel společně, jen liška byla natolik pyšná, že se do sbírání pustila sama. Každým dnem se po lese promenádovala s ocáskem nahoru a všude vykládala, jak velké už má zásoby. Jednou si takhle šla po lese a po cestě potkala ježka. Ihned se napřímila a povídá: „To je mi ale milé překvapení. Kampak máš namířeno?“ Ježek jí odpověděl: „Běžím do ovocného sadu pro pár posledních jablíček.“ Liška si vyslechla jeho odpověď a potichu se uchechtla. „Jaké máš plány na dnešek ty?“ vyzvídal ježek. „Nejspíše se půjdu...
Smysl života
Nahlédněte spolu se slečnou Indris a bobříkem budoucích dnů do světa, který by mohl za pár desítek let být klidně i tím naším… -*- Zmáhá mně únava. Sedím za stolem v kůlně, kterou jsem proměnila na provizorní pracovnu spojenou s laboratoří. Tajnou, samozřejmě. I když upřímně pochybuji, že by dnes ještě vůbec někoho zajímalo, co dělám, nebo dokonce, zda jsem ještě na živu. Svíce zvolna dohořívá a mně se krátí čas. Je to zvláštní, dříve jsem nikdy práci v noci nevyhledávala, nyní bych naopak nejraději žila jen v noci. Den vnímám jako nutnou dobu, čas kdy je třeba žít, i když můj život je v troskách. Přemýšlím, jak vypovědět svůj příběh. Jak vysvětlit své kroky a tužby. Měla jsem vůbec nějakou volbu, nebo bylo vše jen...