Přátelství z vesmíru

Přátelství z vesmíru

Najít toho správného kamaráda je někdy těžké. Ale když ho najdete, zažijete s ním spoustu zajímavých zážitků. A když je to navíc přítel z vesmíru, o zajímavé zážitky prostě nemůže být nouze. Posaďte se k bobříkovi budoucích dnů a užijte si společně příběh slečny Eame.

-*-

Psal se rok 2525. Svět byl naprosto jiný, než jak ho známe teď. Nebyly silnice, protože po zemském povrchu již žádné stroje nejezdily. Byly tu jen vyšlapané cesty od zvířat a také od lidí, kteří ještě úplně nezlenivěli. Jako dopravní prostředky ve vzduchu poletovaly zvláštní průhledné bubliny.

Nikdo je nemohl vlastnit. Víceméně nepatřili nikomu, ale sloužili všem, kteří je zrovna potřebovali. Všichni měli chytré domácnosti, které reagovali pouze na hlas majitele a ostatních obyvatel, takže nebylo možné byt vyloupit. Stačilo vyslovit přání a byt to zařídil. Uvařil, uklidil, prostě všechno, co bylo potřeba. Nákupy lidé dělali pomocí mobilů, do kterého stačilo napsat nákupní seznam a odeslat jej. Roboti v obchodě pak vše zabalí a pošlou druidem až domů.

Lidé prostě zlenivěli a vše za ně dělala technika. Nechodili ani do práce, protože to také zastoupila technika. Neměli tedy žádný důvod ani motivaci něco dělat. To přestalo bavit Daniela, a tak se rozhodl, že se s tím pokusí něco udělat.

„Takhle bychom brzy vymřeli. Planeta je pro nás čím dál tím menší a zásoby jídla a vody se zmenšující před očima,“ říkal si sám pro sebe, když se procházel lesem, kterých už zbylo jen pomálu, protože lidi vše pokáceli a zastavěli domy. Během přemýšlení pohlédl k nebi.
„Možná by se mohla část planety odstěhovat jinam. Ale jak to udělat a jaká planeta by životu vyhovovala?“ přemýšlel a přemýšlel.
Celý týden chodil do lesa a pokládal někam do nebe otázku: „Je-li tam někde život, tak se prosím ukažte.“

Po týdnu šel opět na své místečko, a jaké bylo jeho překvapení, když tam uviděl neznámou a zajímavou postavu. Když přišel blíž, zjistil, že stojí před mimozemšťanem. Byl o něco menší, než Daniel, jeho tělo bylo tyrkysové barvy, měl na každé ruce 8 prstů, na hlavě tři velké očí, malé a hranaté uši a dvě tykadélka.

„Zdravím tě, Danieli. Už delší dobu tě pozoruji. Jsi jiný než ostatní lidé.“ Daniela zarazilo, že mluví lidskou řečí.

„Zdravím tě, neznámý. Nejsem až tak jiný, spíš mě nebaví pohodlný život a není mi aktuální situace lhostejná. Kde ses tu vzal? Jak to, že mluvíš lidskou řečí? A jak ti říkají?“ ptal se opatrně Daniel.

„Pocházím z planety Apalapucia.  Vaší řeč jsem se naučil posloucháním a sledováním vaší televize. Říkají mi Randorix. Přiletěl jsem na tvé přání. Život ve vesmíru skutečně je a rád ti ho ukážu.“

„To by bylo fajn a rád se s tebou na výlet po vesmíru vydám, ale najde se někde nějaká planeta, kterou bychom mohli my lidé obývat?“ zeptal se Daniel.

„Ano, myslím, že jedna taková je. Myslím, že se nazývá Myarr a není odtud moc daleko,  leží v Mléčné dráze, takže by přesun netrvalo dlouho,“ přikyvoval při odpovědi Randorix.

„To zní super. Ale jak je tam přesuneme? A neobývá ji už někdo?“ zeptal se Daniel.

„Můžu vás tam dopravit já se svým plavidlem. Vejde se sem přibližně 50000 lidí. Cesta na Myarr bude trvat 3 dny. Musel bych se tedy hodně krát otočit. Jinak na planetě žijí jen malé existence. Něco, jako vy tu máte zvířata,“ odpověděl Randorix s pokrčením ramen.

„To by trvalo dlouho. Nepomohl by ještě někdo od vás?“ zeptal se Daniel.

„Poleť se mnou a můžeme to zkusit,“ řekl Randorix a nepředstíral radost nad možným dobrodružstvím s novým kamarádem.

„Za jak dlouho bychom byli zpátky?“

„Obě cesty nám zaberou přibližně týden.“

„Dobře, poletím s tebou,“ přikývl Daniel a následoval Randorixe do plavidla. Cestou si vyprávěli, kdo jak žije a co by kdo chtěl změnit. Než se nadáli, byli na místě. Se svým nápadem přišli k vládci Fuňanů (tak se ta rasa jmenovala) a měli čekat do večera na odpověď. Večer přišel vládce s tím, že jim pomůžou, ale musí spolu vytvořit pevné přátelství, které znamená, že si budou pomáhat jak při možném útoku nebo boji, tak i v oblasti staveb a techniky.

Na to Daniel přistoupil a vydali se s celou flotilou na Zem. Tady naopak svůj návrh rozhlásil Daniel pomocí mobilu. Lidé se měli sejít v onom lese, kde se Daniel potkal s Randixem. Zde už čekaly lodě, které měly lidi převést. Na planetu Myarr se nakonec přestěhovaly tři miliardy lidí. Zbytek neměl zájem nebo jen byli lenivý, aby změnili svůj životní styl. Noví obyvatelé Myarry se hned dali do plánování, jak bude vypadat jejich nový domov. Samozřejmě probíhalo i dlouhé seznamování s Fuňany, kteří také přispívali svými návrhy.

Vše se dalo do pohybu a pomaličku, ale jistě zde začali růst domy, tvořit se zahrádky a mnoho dalšího. Odvážnější jedinci vyrazili na průzkum planety, která byla o trochu menší než Země, ale byl to nový začátek pro ty, kteří nechtějí jen sedět a nechat se obsluhovat. Vztahy byly báječné a planeta se lidem velice líbila. Byl tu hmyz i různá malá zvířata. Sice vypadala trochu jinak, než na která byli zvyklí, ale časem si na to jistě zvyknou.

Daniel a Randorix se stali nejlepšími přáteli. A protože byl Randorix velkým cestovatelem, bral na své cesty i Daniela. Byl tak prvním člověkem, který procestoval skoro všechny planety v Mléčné dráze. Ale co není, může být. Však na to mají ještě mnoho času, aby stihli daleko víc.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *