Příchod ledového obra
Bobřík sta chvil je v prvním kole velmi oblíben. Jeho lovu neodolal ani pan Ludovic Astier. Ve městě zvaném Spáčova díra panovalo neobvyklé ticho. Jako by ten večer všichni jeho obyvatelé prostě zmizeli až na jednoho. Uprostřed ulice stál chlapec s rudými vlasy a dechem si zahříval dlaně. Když tu najednou se ozvala rána a za ní hned další a v dálce se ve slabém světle měsíce začala rýsovat postava, v které by znalci kouzelných bytostí rozpoznali ledového obra. Obr došel až na ulici, kde se sehnul k chlapci, který k němu natáhl ruku a jakmile se dotkli, tak chlapec zmizel a obr se roztříštil na milion kousíčků a zasypal Spáčovu díru ledovou pokrývkou. Začala...
Začátek
Další fialová duše se rozhodla přidat k lovu bobříků a jako prvního si zvolila bobříka sta chvil. Marylin Cuthbert využila příležitosti a sepsala double drabble, kterým se jí podařilo bobříka ulovit. Sněžilo. Sněhové vločky se shlukovaly do velkých chuchvalců a měkce dopadaly ke svým odvážným předchůdcům. Oranžová světla lamp osvětlovala padající sníh a atmosféru dotvářelo veselé blikání vánoční výzdoby. Z teplého bezpečí domácností to vypadalo idylicky. Arnoldovi to idylické nepřipadlo. Plánoval klidný večer s čajem a knížkou a místo toho měl za sebou brodění se vodnatou břečkou završené zjištěním, že auto nenastartuje. Arnold nenadával. Bylo to zbytečné. Vše se, s překvapivou výstižností, valilo z úst jeho manželky....
Zimní romance
Další odvážným lovcem literárních bobříků je Mintaka Orionis. Svého prvního bobříka okouzlila stoslovnou Zimní romancí. -*- „Mám tě ráda, ale takhle dál už žít nechci.“ Tím to všechno začalo. Vlastně spíš skončilo. Ta větu mu stále zněla v hlavě. Pořád dokola. Řekla to tak chladně. Určitě se na to dlouho dopředu připravovala. Mrcha! Jako by těch deset let nic neznamenalo. Možná pro ni. On to cítil jinak. Pak taky mlela něco o tom, že se chce v životě posunout. Tomu nerozuměl. Co jí s ním chybělo? Pamatoval si, že se mu to snažila i vysvětlit, ale to už ji neposlouchal. Vánoce letos oslaví sám. Na zem se snesly první sněhové vločky. Zima přišla letos nečekaně brzy. Redakční úpravy provedla Eillen McFir...
Skotská zima
Další z účastníků, kterému se zdárně podařilo ulovit bobříka sta chvil je osoba, která si přála soutěžit anonymně. Na hrad mezi stromy se tiše snášely sněhové vločky. Vítr si s nimi pohrával a nechával jimi zapadat cesty k nedalekému lesu. Ve vstupní hale se skvělo hned pět vánočních stromků, na chodbách opilý rytíř vyřvával koledy a z kuchyně se linula vůně vánočního cukroví. Poslové těsně před svátky nosili králově rodině hromady zabalených dárků. Výuka šermu byla zrušena, aby se díky neustálému snižování teploty šermíři nevystavovali věčnému chladu. Ve sklepení si člověk musel přidat jednu vrstvu pod kabátec, aby neumrzl, a nádvoří děti lákalo k nejedné sněhové bitvě. Čas vánoční byl ve Skotsku i přes sněhem zamrzlou krajinu...
Bílé sny
Bobřík sta chvil je v prvním kole oblíbený. I slečna Mia Whitebear se rozhodla jako svého bobříka ulovit právě jeho. V místnosti panoval čilý ruch. Stoly kopírující postavení těch ve Velké síni se prohýbaly talíři a mísami plné jídel. Drobné postavičky se míhaly kolem a neustále doplňovaly další a další dobroty a pochutiny. Linn zrovna naaranžovala kuřecí stehýnka na stříbrný podnos, když se za okny spustila další chumelenice. Malá skřítka zvedla oči k té bílé nádheře. Skoro ve stejném okamžiku zaslechla rachot v chodbách nad hlavou, odkud studenti vybíhali s nadšením ven, aby zkoulovali kamarády nebo stavěli sněhové domečky. Zasnila se. Její domeček by měl dvě ložnice a prostorný pokoj, kam by si ze sněhu vyrobila pohodlné lenošky a křesílka. Redakční úpravy...
Dcera ulice
První odvážnou lovkyní bobříků je slečna Claire Shepard, která se odhodlala ulovit bobříka Sta chvil! Země chladne. Sněží a bosé dívčiny nohy nejdřív nepříjemně štípou, potom bolí a nakonec začínají být necitelné. Není to tak hrozné. Už si zvykla, na ulici je dlouho. Nemělo to tak být. Matka to říkala. „Musím si jen najít práci. Musíme sehnat peníze. Slibuji, že pak se všechno zlepší,“ šeptala Sophia své desetileté dcerce, která usínala s hlavou položenou v jejím klíně, zatímco ona seděla opřená o zeď domu. Lhala. Matka si žádnou práci nenašla, protože onemocněla a ženu z ulice nikdo neošetřil. Zemřela. Dítě se bálo. Bálo se lidí, protože to oni tohle zavinili. Oni mohli za to, že Anna nakonec zůstala sama. A tak se skrývala, kde se dalo, jen aby se s nikým...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
