Přichází zima
Dnešní bobřík je bobřík sta chvil a drabble o zimě, kterak přichází. -*- Dnešní bobřík je bobřík sta chvil a drabble o zimě, kterak přichází. Den se pomalu, ale s jistotou krátil, noci byly chladnější, zvířata nabírala chlupy a lidé se oblékali do více vrstev oblečení. Všem bylo jasné, co se děje. Přichází zima, období plné chladu a mrazu, teplých čajů a rukavic. A pokud by to náhodou někomu nebylo jasné, příroda se o to jednoho večera postarala. Svolala všechny své mraky, které semkla pevně dohromady a začala sněžit. Jako by se celý svět tím rázem zastavil. Lidé vzhlédli od své práce, aby se na první sněhové vločky podívali, děti začaly přemýšlet, kde mají schované sáňky a zvířátka pokojně vlezla do svých úkrytů. Zima...
Zahrada z ledu
Bobříka sta chvil v třetím kole ulovila slečna Newika Shelley Lovecraft a to ve formě double drabble. -*- Zima. Chlad. Ledové vločky, jindy tajemné krasavice, byly nyní proměněny vichrem v naostřené jehličky. Ode dne, kdy začala mrazivá bouře, i srdce lidí ztvrdla a obrnila se. Nikomu se nechtělo vycházet z domovů, kde zatím držely teploty, při kterých nezamrzala voda. V tomto počasí se potácel po pláni za vesnicí. Každý den ze sněhu tvořil obrazce a tvary. Pokaždé na svém díle pracoval, dokud mu nezmodraly prsty chladem a celé mohutné tělo zahalené do kožešin se neroztřáslo ve snaze samo sebe zahřát. Pod teplem jeho rukou vznikala zahrada exotických květin a stromů ze všech koutů světa, které navštívil, sjednocená zářivou bílou barvou. Byly to týdny práce, při...
Bobří tlapky stokrát jinak
Byť by se mohlo zdát, že už byl bobřík sta chvil uloven všemi autory, zdání může klamat. Slečna Petromila Nivalis si svého bobříka sta chvil ulovila až v kole pátém. -*- Ve sněhu stopy bobří. Tlapičky vmáčknuté do nadýchané bílé peřiny. Zasněžený bobří ráj. Bobří stopy, stopy pracovitosti, vzájemné soudržnosti a zubatých úsměvů. Vzpomínají: Jaro voní. Dvě čerstvě narozená bobří mláďata, tulí se k sobě, tlapičky růžové, sotva narozené. Heboučké, neposkvrněné. První nesmělé krůčky kolem sněženek, nechtěně zašlápla petrklíč. První objevování světa. Tolik lákadel a zvědavosti. V létě již běhají kolem řeky, tlapky kopírují oblé kameny, vesele dovádějí ve vodě, zanechávají své nezaměnitelné otisky. Punc bobříka v každé kapce. V listí bobří tlapky se neztratí. Ve...
Sněhulák
V prvním kole byl loven ve velkém, ale ani v druhém kole na něj nebylo zapomenuto. Bobříka sta chvil se rozhodla ulovit i Marguerita Laux. -*- Jaké je to být sněhulákem. Nejdřív jste v mráčku a čekáte na vhodný čas. Musí být zima, musí být těžký mrak. Musí se vás sejít víc. A pak to přijde, jako vločka se snášíte k zemi, která musí být natolik prochladlá, že vydržíte. Musíte být vločkou vedle vločky, udělat bílý povlak na zemi. Pak přijde nadšený tvor, že jste, že z vás může tvořit. Nejdřív přijdou sněhové koule a pak začne koulet větší kouli. Začínáte ožívat. Jedna největší, na to menší a třetí je nejmenší. Vyšňořit, dát mrkev jako nos, hrnec jako klobouk. Dvě větve jako ruce, oči uhlí. A jste na světě! Díváte se po bílé krajině a kolem vidíte koleje, ze kterých...
Dlouhé zimní večery
V třetím kole se přidala k lovu slečna Christina Meadows a úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Na oknech se tvoří jinovatka. Svět se probouzí do chladného zimního rána. Z nebe se na zem snáší sněhové vločky. Vypadají, jako kdyby ve vzduchu společně tančily. V jednom okně se právě rozsvítilo. Zanedlouho z domů vyběhly děti a začaly skotačit ve sněhu, stavět sněhuláky a házet po sobě sněhové koule. Někteří dospělí je s úsměvem sledují a vzpomínají, jak se i oni radovali ze sněhové nadílky a trávili bezstarostné chvíle se svými přáteli, poté se vrátili domů a čekal na ně šálek té nejlepší horké čokolády, jakou si jen dovedeme představit. Někteří zase jen zachmuřeně seškrabávají námrazu ze svého auta a doufají, že v noci nebude mrznout. Vzduchem se line vánoční...
Zrození
Předchozí příběh byl trošku delší, proto nám dovolte předložit vám nyní drabble slečny Trixie Delilah Sinclair, která v druhém kole úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Ticho, občas protne prudká série ostrých krátkých nádechů a výdechů. Krůpěje potu se lesknou na mohutném těle. Křik se stupňuje a od pusy unikají drobné obláčky páry. Ruka, křečovitě drží ocas patřící k tělu, jak kdyby na tom závisel její život. Dívce po tváři stékají slzy od námahy, ale nevzdává se a znovu a znovu bojuje s onou silou o život. „Prosím, ať je naživu a v pořádku,“ prolétne každému v místnosti hlavou. Přichází poslední stah, poslední záchvěv bolesti, poslední výdech unavené matky, která vyčerpaně položí hlavu na zem. Na zemi se třese černé hříbě. Za okny padá novoroční...