Ospalý drak
Pohádku o ospalém drakovi vám sepsala Kira Mae Spencer. Bobřík spánku už spí a určitě se mu zdají nádherné sny. -*- Bylo, nebylo, za devatero řekami, devatero lesy, za horami ne, jedno království. Ale nebylo to lecjaké království, bylo to bobří království. Nic jiného na něm vlastně zvláštního nebylo. Jako každé slušně vychované království mělo krále a královnu, ti měli malé princezny a prince a také poddané. Bobří sedláky a selky, ponocného, zahradníka, dráteníka, porybného i místního blázna. Království to bylo malebné, samá říčka, spousta stromů, však taky jaký jiný kraj by si mohli takoví bobři ke svému životu vybrat. V tomhle království si čas líně plynul, nic zvláštního se nedělo. Sem tam víc zapršelo, někdo okousal víc stromů, než bylo zdrávo nebo se udála...
O magické řasokouli
Vzpomínáte na dětství, kdy jste nedokázali usnout bez nové pohádky? Pojďte si s tajemným autorem a bobříkem spánku zavzpomínat a užijte si pohádku o magické řasokouli. -*- Za sedmero horami a sedmero řekami se nalézal malý zapadlý krámek s chovatelskými potřeby. Tento obchůdek byl plný všelijakých malých i velkých stvoření, jejichž řev se rozléhal po celé místnosti. Přesto se zde našlo i tiché místo, které vyplňovalo malé akvárium. V tomto vodním království ohraničeném skleněnou zdí žila hrdinka našeho dnešního příběhu – malá rozkošná řasokoule. Málokdo to ví, ale řasokoule nejsou jen pouhé zelené chlupaté kuličky z řas. Jsou to ve skutečnosti magická stvoření schopná splnit svým majitelům jakékoliv přání. Je to jejich životní poslání, které musí být naplněno....
O lásce a dračím vejci
V třetím kole lovu uspěla slečna Beteramis Athenodoros s krásnou pohádkou. Bobřík spánku po ni usnul raz dva. A snad se bude líbit i vám. -*- Bylo, nebylo, v horách za mořem daleko odsud stála vesnička, která byla jako každá jiná. V té vesničce se všichni lidi měli rádi a navzájem si pomáhali. Kouzelníci pomáhali lidem bez daru magie s léčením všemožných nemocí, se sklízením obilí, s opravami domů. Nekouzlící lidé jim na oplátku pomáhali s hlídáním nezbedných dětí, s pasením dobytka, pečením dobrého jídla. Nikdo se v té vesničce nikdy nehádal a nezáviděl a všichni se měli dobře. Až se jednoho dne do vesnice přitoulala podivná babice. Šaty měla odrané, tvář špinavou, pohled temný a nevyzpytatelný. Nejhorší ale bylo její srdce – skrz na skrz prolezlé zlou...
O bobříkovi aneb jak k mytí uší přišel
Slečna Noah Limbardi se rozhodla jako prvního získat bobříka spánku. (chybou administrace byl původně ohlášen jako bobřík toulavých bot) -*- „Když jde malý bobr spát, tak si uši myje rád. Víte ale, jak to celé začalo?“ maminka seděla na stoličce, s knihou připravenou v ruce, uši dvou dětí vystrčené zpod přikrývek. „Že ne? No, tak o tom vám dneska povím jednu takovou pohádku!“ Děti se v postýlce šťastně zavrtěly a maminka se dala do vyprávění. „Ve světě daleko předaleko, kde slunce vychází na západě a zapadá na východě, kde ptáci létají pozpátku a kde měsíc má modrou barvu, žila jedna malá bobří rodinka. Táta bobr byl vzdělaný úředník, kontroloval, jestli jsou všechny přehrady správně postavené. Maminka bobřice měla pak práci na druhé straně řeky – ta zase měla na...