O magické řasokouli

O magické řasokouli

Vzpomínáte na dětství, kdy jste nedokázali usnout bez nové pohádky? Pojďte si s tajemným autorem a bobříkem spánku zavzpomínat a užijte si pohádku o magické řasokouli.

-*-

Za sedmero horami a sedmero řekami se nalézal malý zapadlý krámek s chovatelskými potřeby. Tento obchůdek byl plný všelijakých malých i velkých stvoření, jejichž řev se rozléhal po celé místnosti. Přesto se zde našlo i tiché místo, které vyplňovalo malé akvárium. V tomto vodním království ohraničeném skleněnou zdí žila hrdinka našeho dnešního příběhu – malá rozkošná řasokoule.

Málokdo to ví, ale řasokoule nejsou jen pouhé zelené chlupaté kuličky z řas. Jsou to ve skutečnosti magická stvoření schopná splnit svým majitelům jakékoliv přání. Je to jejich životní poslání, které musí být naplněno. Jejich majitelé o této schopnosti nevědí a vyplnění přání považují za pouhou náhodu či osud. Hrdinka našeho příběhu, zatím bezejmenná, neboť své pojmenování získají řasokoule až od svých majitelů, už od svého narození toužila najít svou novou rodinu a plnit lidská přání. V té době byla ale příliš malá a zákazníci obchůdku si vybírali její starší sestry či sestřenice. Čas postupně plynul a řasoukoule každým dnem vyhlížela nové zákazníky. Pokaždé když zahlédla velkou hlavu nakukující do vodního království, v ní zahořela planá naděje.

Tentokrát to určitě vyjde a budu to já, koho si vyberou, pomyslela si vždy řasokoule.  Tyto okamžiky následovalo hořké zklamání a nucené přihlížení cizího štěstí. Podobná scéna se dočkala několika opakování a malá řasokoule postupně ztrácela naději. Rozhodla se proto vypravit za řasokoulí vědmou. Věštkyně bydlela v ukryté jeskyni a proslýchalo se, že zde již více než sto let. Cesta byla náročná a trvala řasokouli téměř celou noc. Při rozednění vstoupila do tajemné jeskyně, aby si vyslechla svůj vlastní osud.

„Očekávala jsem tě,“ pronesla věštkyně. „Přišla jsi za mnou, abych ti určila čas, kdy budeš vybrána. Nepovím ti, kdy k tomu dojde. Pouze ti mohu říct, že se této chvíle jednou dočkáš. Neodpustím si však malou poznámku. Život vykouzlí různé cesty. Mohou být dobré, ale i špatné. Dobré jsou přání tvým a ideálem mnohých z nás. Ty špatné však snažíme se z naší mysli vypustit anebo to je to horší si je ani neuvědomujeme. Venku nás nečeká jen štěstí, ale i mnoho utrpení a smutku. Tvá cesta by neměla směřovat za majitelem, ale za štěstím a radostí života.“ Voda se zčeřila a řasokoule se ocitla rázem sama.

Po vyslechnuté věštbě byla řasokoule velmi zmatená. Hlavou se jí honila spousta myšlenek a byla nejistá. Čeká ji snad venku život plný bolesti? Bude jednou z těch, které zahynou nedostatečnou péči? Ze strachu se několik dní schovávala za kameny, aby se ukryla před zraky nechtěných pozorovatelů. Nakonec se však rozhodla, že se svému strachu postaví vstříc. A tak, když to nejméně očekávala, se stalo něco překvapivého. V jednu chvíli se nahřívala na vodním kameni a v druhé už ji držela malá dětská ruka. Malá holčička si ji poté přitiskla na tvář a přitulila se k ní. Bylo rozhodnuto.

Řasokoule, od této chvíle jako Li, získala nejen nový domov, ale také poprvé za svůj život pocítila lásku. Její nová majitelka se o ni starala s opravdu pečlivým srdcem. Li postupně přihlížela všem klíčovým událostem života její majitelky a čas od času jí vyplnila přání. Tím největším splněným přáním bylo narození dcery, po které její majitelka toužila celý život. Svým darem poděkovala za život plný radosti a lásky, který mohla prožít po jejím boku. Voda ve vodním království se nato začeřila a Li navždy zmizela. V srdci své majitelky však zůstala napořád.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *