O třinácti bobřících
Čtvrté kolo zakončíme krásnou pohádkou o třinácti bobřících. Ano, o třinácti našich bobřících, kteří jsou již všichni přichystaní v pelíšku a těší se na pohádku od slečny Newiky Shelley Lovecraft. -*- Milý bobříku, ty ještě nechceš spát? Jen si hezky lehni a já to povím pohádku. Poslouchej pozorně pohádku o třinácti bobřících a jejich úžasném dobrodružství… Bylo, nebylo, za horami, lesy, u jedné poklidné říčky žila bobří rodinka. Bobří maminka Emilka a bobří tatínek Gerthart tam postavili svoji hráz a spokojeně žili bobří životy až do jednoho dne. To se nad hrází objevil čáp s uzlíkem a jen tak tak mával křídly. Jeho namáhavá cesta s přetěžkým zavázaným šátkem byla u konce. Položil uzlík plný chlupatých pokladů před vchod do hráze a zaklapal zobákem, aby si ho...
Bobří pohádka
Bobříka spánku a hezky ve formě básně pro vás ulovila slečna Petromila Nivalis. -*- Povím vám pohádku, o bobřím mláďátku. Co nechtělo spát, chtělo si jen hrát. Hračky rozházené všude, mládě neposedné, co z tebe jen bude! Nechce se ti spát, nemůžeš si jen hrát! Bobřík však víc a víc, utíká do světa, kde je hra a smích. A co dělám já? Smí být to, co je zábavné, na chvíli i nesprávné? Vyměním smích a zářící bobří očka? Nepořádek přece počká, půjdeme si hrát, bobříku, už nemusíš spát. Chci, abys byl spokojený jen, jednoduše a prostě, každičký den. Zítřku nechme povinnosti, užijme si nevinnosti. Vždyť žijeme ve společnosti, kde smích se stává minulostí. Bobřík usnul tamhle v koutku, jak mávnutím vrbového proutku. Zapomeň teď na starosti, slzy jsou už...
O malém bobříkovi
Pojďte si poslechnout pohádku, kterou pro vás sepsala slečna Cesmína Hardy. Bobřík spánku už je připravený pod peřinkou a už se těší, jak rychle usne. -*- Byl jednou jeden malý bobřík, který žil u jezera v dřevěném domečku společně s maminkou a tatínkem. Pan Bobr hodně cestoval a nikdy nebyl doma, a tak malého bobříka vychovávala převážně paní Bobřice. Malý bobřík, byl hodný, málokdy zlobil a dokonce rád pomáhal mamince v domku i v okolí. Měl ovšem jedno veliké přání, a to, aby mohl cestovat a objevovat svět stejně jako to dělává jeho tatínek. Zatím byl vždy opatrný a chodil na průzkumy jen okolo domečku, který měl vždy na dohled. Maminka tohle toulání neviděla ráda a snažila se malému bobříkovi vysvětlit, že by se mohl ztratit a v lese by na něj mohlo číhat...
O vílách
A máme tu další polední pohádku, tentokráte z pera slečny Mayi Prinz. Žila byla jedna holčička, která byla tuze nešťastná. Rodiče ji neměli rádi a nikdy neměli daleko k bití. A tak se, kdykoli jen mohla, snažila utíkat pryč, do lesů. Tam někdy zůstávala i celé hodiny, dokud nenastala noc a ona se, promrzlá až na kost, nevrátila domů, kde ji čekalo zase jen bití. A tak není divu, že jakmile přišlo léto, ztratila se někdy v lese i na celé dny. Věděla, kde jsou potůčky s průzračně čistou vodou, jaké bobule může bez obav jíst a v jaké noře nebo vykotlaném pařezu si může v noci lehnout. Les se stal jejím skutečným domovem, znala každý strom a každý kořen, co ho tvořily. Nebo si to alespoň myslela. Jednou jím...
Princezna a medvěd
Poobědové pohádky se bobříkovi spánku začaly líbit. A tak se spolu s ním začtěte do pohádky od pana Jamese. -*- Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami se tyčila skála a na té stál hrad. Ve věži toho hradu bylo malé okénko a za ním pokoj. A v tom pokoji bydlela maličká holčička. Nebyla to však obyčejná holčička, byla to princezna. Žila na hradě se svými královskými rodiči a celé dny si hrála se spoustou hraček a radovala se. Jednou, po přesně takovém dni plném únavných hrátek, princezna ulehla do postýlky a hned se ji začala klížit očka. Jak poklimbávala, venku se vzedmul strašlivý vítr, až se borovice na skalním svahu ohýbaly. Nedlouho poté se ozvalo hrozivé hučení a dunění, zatímco měsíční svit zakryl temný stín. Hučení nabralo podobu svistu...
O Aničce a Kašajánce
Další bobřík spánku na příjemný odpočinek po obědě. Tentokrát v podání slečny Klotyldy. -*- Žila byla jedna spokojená rodinka. Maminka, tatínek a jejich dceruška Anička. Bydleli v bytě ve velkém domě, kde spolu s nimi bydlela spousta dalších lidí, a bylo jim tam dobře. Protože ale lidem svědčí sluníčko a čerstvý vzduch, brala maminka Aničku často ven, třeba na hřiště nebo jen tak na procházku. Právě na procházku si maminka s Aničkou vyšla i jednoho podzimního dne. V noci předtím pršelo, takže zem byla trochu mokrá, na nebi už ale svítilo sluníčko a celkově byl hezký den. Anička obdivovala nejrůznější barvy všelijakého listí, jako by spolu stromy i keře soutěžily, který z nich se oblékne do nejkrásnějšího hávu. Krásu světa kolem umocňovaly květy posledních...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
