Odvážný zajíc
Příběh ne s jedním, ale hned třemi morálními ponaučeními jakožto první příběh osmého kola lovu pro bobříka ponaučení sepsal pan Nebelbrach. -*- Téměř všichni mají zajíce za zbabělé tvory. Jednomu z nich to velmi vadilo. Navštívil proto starého jezevce, o němž bylo známo, že každému rád poradí, a zeptal se ho, jak by mohl nejlépe projevit svou odvahu. „Víš, zajíci, já ti samozřejmě rád poradím. Největší odvaha je říkat za všech okolností pravdu. Kdo to dělá, je všemi ctěn. Ale musí to dělat skutečně poctivě.“ Zajíc si radu dobře zapamatoval a rozhodl se, že se jí bude řídit. Šel domů a po cestě potkal vránu, která se pokoušela zpívat. „Ty odporně krákáš,“ řekl jí. „Nezdvořáku,“ odpověděla vrána a klovla ho. Byl rád, že projevil svou odvahu a poctivě řekl pravdu...
Krutá zima
Pro bobříka ponaučení sepsal příběh pan Cinex. Možná se budete divit, že je opět ze života. Ale život je plný náhod… -*- Byl teprve listopad. Za okny ale již pomalu začínal mráz, blížila se ukrutná zima. Všechna zvířátka se připravovala na zimní spánek. Hledali si místečka hluboko v podzemí, nebo v různých skulinách zdí domů, jak nových, tak starých. Ve zdech domů si museli dávat ale větší pozor. Za těmito mohutnými betonovými zdmi totiž bydlelo to nejhorší. Prasata. Obrovské vstupní dveře, několik pokojů, koupelen a bůh ví čeho ještě. Neustále řvali a šel z nich ohromný strach. Prasata se nemusela zazimovat, hádejte proč. Jen proto, že odjakživa měli skoro vše, co si ani nezasloužili, ale hlavně měli nad hlavou stálou střechu. Říkalo se, že mají doma...
Ježek a liška
A máme tu anonymně uloveného bobříka ponaučení. Byl to ježek nebo snad liška, kteří se v příběhu dozvěděli morální ponaučení? -*- Pomalu se přiblížila zima a zvířátka se pustila do každoročního obstarávání zásob. Celý les se na sběru oříšků a jiných pochutin podílel společně, jen liška byla natolik pyšná, že se do sbírání pustila sama. Každým dnem se po lese promenádovala s ocáskem nahoru a všude vykládala, jak velké už má zásoby. Jednou si takhle šla po lese a po cestě potkala ježka. Ihned se napřímila a povídá: „To je mi ale milé překvapení. Kampak máš namířeno?“ Ježek jí odpověděl: „Běžím do ovocného sadu pro pár posledních jablíček.“ Liška si vyslechla jeho odpověď a potichu se uchechtla. „Jaké máš plány na dnešek ty?“ vyzvídal ježek. „Nejspíše se půjdu...
Na šípkovém keři
Většinou v bajkách vystupují zvířata. Avšak slečna Kharianne Wolf do svého příběhu použila šípky. A bobřík ponaučení proti tomu vůbec nic neměl. -*- Přestože bylo už pozdní září, slunce žhnulo nebývalou silou. Sluneční paprsky krásně podtrhovaly krásu právě barvícího se listí, které se mohlo pyšně naparovat a ukazovat své nejkrásnější barevné kombinace. V lehkém větru dolétávali opozdilí pavoučci do svých nových domovů a modrá obloha bez mráčku vyzývala ptactvo k protažení svých křídel. Na kraji cesty právě dozrával šípkový keř a nabízel své plody pocestným. Na kraji jedné větvičky právě odpočíval početný trs šípků, který ještě potřebují pár slunečných dnů na to, aby dozrály do své červené lahodnosti. “Pánové, to máme dneska krásné počasí,”...
Pomáhat si navzájem
Další bobřík ponaučení byl uloven slečnou Indris Elwinor. -*- Kdysi dávno, v jednom listnatém lese, žilo mnoho zvířátek. Jejich život byl příjemný a obyčejný, ale jednou postihla jejich les velká katastrofa. Jejich les postihla velká vichřice a rozbořila všem zvířátkům jejich domečky. Naštěstí stromy v lese měly pevné kořeny, přesto některé slabší padly silnému živlu za oběť. Některá zvířátka z lesa odešla, ale většina se rozhodla zůstat. A tak se rozhodla vystavět znovu své domečky. A tak se pustila zvířátka do práce. Medvěd si zrovna hledal nějaké pěkné klády, ze kterých by si postavil svůj příbytek, když za ním přišla liška. „Medvěde, ty jsi takový silný, pomohl bys mi prosím se stavbou mého domečku?“ Medvěd souhlasil. Celý den se lopotil a hloubil pro lišku...
Na velikosti nezáleží
A máme tu dalšího bobříka ponaučení. Tentokrát z pera slečny Bibi Anne. -*- Žila byla fenka Jasmí. Byla to yorkšírská teriérka, tedy malé plémě už ze své podstaty. Ona sama byla ještě poloviční oproti svým sourozencům. V běžné přírodě by nepřežila ani náhodou, ostatní zvířátka by si z ní udělala sekanou či bifteky. Jenže Jasmí měla jeden kouzelný dar. Měla obrovské a statečné srdce – myšleno obrazně, samozřejmě. Byla to bojovnice nejen v životě, ale své srdce vkládala do všeho, co dělala. Nejraději měla svůj míček. Jak se vyrazilo ven, neviděla a neslyšela žádné pejsky ve svém okolí, ale jen fixovala očima, kdy její „dvojnožec“ sáhne do psí tašky, vytáhne míček, lehce na něj zapíská a hodí ho dopředu. Na ten povel vyrazila ven. Běžela, co jí...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
