Smutné slunce

Pojďte si přečíst s bobříkem ponaučení příběh, který pro něj sepsala slečna Vilja Carrie Dechant. -*- Jednou, už je tomu hodně dávno, začalo být slunce na nebi smutné. Zdálo se mu, že už ho netěší putovat den co den po nebi, svítit a shlížet na svět tam dole. Každé ráno pro něj bylo stále těžší se donutit vyhoupnout nad obzor, cestovalo po nebi rychleji a stále častěji oblohu zatahovalo dešťovými mraky, aby si zakrylo výhled. Zvířátka si velmi rychle začala všímat, že stále častěji prší, je chladněji, noci se prodlužují a dny rychleji utíkají. Jedno po druhém je zachvacovaly obavy a nejistota, protože nic podobného se nikdy dříve nestalo. Do té doby totiž byly všechny dny stejné, občas pršelo, aby se svět hezky zalil a zeleň mohla růst, ale jiné rozdíly mezi dny...

Ovečky a mocný vítr

Slečna Klotylda Malíková a bobřík ponaučení vám přinášejí poučnou bajku. -*- Ovečky si poklidně žily na pastvině a život spokojeně plynul. Najednou se ale začaly objevovat zprávy, že se blíží mimořádně silný vítr. Zajíci, kteří občas odhopkali do vzdálenějších míst, i ptáci, kteří běžně brázdili oblaka, svorně líčili děsivé vize, jak ten vítr dokáže kde co povalit a jak by se všichni měli snažit ochránit. Ovečky byly vyděšené, ale nebyly si jisté, co mají udělat — a vlastně ani, zda vůbec něco. Tehdy k nim ale přilétla moudrá vrána a začala jim radit. „Musíte si postavit příbytek, ale musí být opravdu bytelný. Budete mu muset udělat pořádné základy, a taky ho ukotvit,…“ snažila se vrána ovečky přesvědčit. Ovečky byly rády, že jim někdo s neznámou...

Když jde malý bobr spát

K lovu bobříka ponaučení se přidala naše duší společnice Marguerita Laux. -*- Sešli se čtyři bobři a nevěděli, co s večerem. „Hele, zkusíme vyvolat duchy!“ pronesl první bobr. „Duchy? Vždyť to je blbost, ti neexistují!“ pronesl druhý. „To nevadí, zeptáme se, jak umřel a co by na tom změnil,“ nadšeně řekl třetí. Čtvrtý mlčel a už dopředu se bál. Bobři začali hledat informace, jak se správně vyvolávají duchové a ten jeden, co se bál, ten poslední, přemýšlel, jakého mrtvého bobra zná a byl to za života dobrák. Přeci jen jistota je jistota, přece nevyvoláte vraha všech vrahů. „Vyvoláme bobra Holiče!“ vykřikl první bobr a oči mu svítily nadšením. „Co blázníš, jen toho prosím ne, vždyť co když nás všechny oholí!“ zděšeně vykulil oči čtvrtý bobr a litoval, že neřekl...

O strace a malých ptáčcích

Lovci bobříků jsou natolik odvážní, že si v prvním kole vybírají i na první pohled složitá témata. Slečna Beteramis Athenodoros si jako prvního vybrala bobříka ponaučení a sepsala krásnou bajku. Z koruny rozložitého dubu se ozývá čilé štěbetání. Kosice jako vždy obsadily větve kousek nad zemí, sýkorky se usadily na tenčích větvičkách po obvodu koruny. Hašteřiví vrabci seděli všude možně, jen aby co nejlépe slyšeli a zároveň (to bylo nejdůležitější!) aby byli slyšet oni sami. Na silné větvi zhruba uprostřed stromu seděla i jedna straka a tvářila se nezúčastněně. „A to vám povídám, naše hnízdo je letos prostě úžasné, můj drahoušek se činil, nikdo z vás si nebydlí tak dobře jako my!“ pípá o sto šest matrónovitá kosice. „Jo? Tak to mi teda...