Bolest nekonečná
Bobříka veršů zdárně ulovil další z autorů skrytých za maskou. -*- Byla jedna dívka smutná, ta milovala vše kolem, a tak trápila se bolem, znaje jak zármutek chutná. Toužila být nespoutaná, tak kryla bol smíchem, někdy bolestným tichem, jak k mlčení upoutaná. V tom spatřila jasné světlo, rozběhla se k němu, cítila tu změnu, chvíli ji radostí hnětlo. Pak jako když utne, to světlo zhaslo, nadšení vyhaslo, zůstaly slzy...
O magické řasokouli
Vzpomínáte na dětství, kdy jste nedokázali usnout bez nové pohádky? Pojďte si s tajemným autorem a bobříkem spánku zavzpomínat a užijte si pohádku o magické řasokouli. -*- Za sedmero horami a sedmero řekami se nalézal malý zapadlý krámek s chovatelskými potřeby. Tento obchůdek byl plný všelijakých malých i velkých stvoření, jejichž řev se rozléhal po celé místnosti. Přesto se zde našlo i tiché místo, které vyplňovalo malé akvárium. V tomto vodním království ohraničeném skleněnou zdí žila hrdinka našeho dnešního příběhu – malá rozkošná řasokoule. Málokdo to ví, ale řasokoule nejsou jen pouhé zelené chlupaté kuličky z řas. Jsou to ve skutečnosti magická stvoření schopná splnit svým majitelům jakékoliv přání. Je to jejich životní poslání, které musí být naplněno....
Mlsný bobřík
Autor skrytý za maskou v třetím kole ulovil mlsného bobříka veršů. -*- Za hradem les na mýtině chlad tu vykoukne bobr a trápí ho hlad bobře, kam jsi to vlez. Vylezl z ohrádky mlsná ho honí mezitím bobříci slzičky roní vrať se hned zpátky. Bobře, bobře upaluj zpátky zpět zadními vrátky to neskončí dobře. S kapsami plnými peláší domů za zvuky stromů už je mezi svými. V lese je veselo bobříci hodují písně si zpívají dobře to...
Cizinec
Anonymní účastník v druhém kole ulovil bobříka sta chvil a to rovnou ve formě double drabble. -*- Prudký vítr mi bičuje tváře a sněhové vločky se snášejí z nebe tak prudce, že nevidím ani na krok. Promrzlé ruce mám zastrčené do kapes a kolem krku pevně uvázanou šálu, je to však k ničemu. Zimy zde bývají obzvláště kruté, říkali mi místní, když jsem se sem před několika týdny přistěhoval a v zájmu dobrých sousedských vztahů se vydal navštívit nejbližší statky. Tváře jim zdobily široké, nepříliš upřímné úsměvy, a v očích se jim zvláštně lesklo. Nedělal jsem si z toho velkou hlavu. Byl jsem pro ně jen hloupý měšťák, kterému se zachtělo utéci ze shonu velkoměsta a začít poustevničit. Nepatřil jsem mezi ně, pohlíželi na mě jako na cizince, v horším případě na...
Zatoulaný
Poslední z řady tajných lovců, jehož identitu budeme strážit, se rozhodl ulovit jako prvního bobříka sta chvil. -*- Bylo bílé pochmurné ráno a za okny poletovaly sněhové vločky. S nechutí vstala z vyhřáté postele a postavila vodu na čaj. Povzdechla si. Už to bylo několik dní, co odešel. Přesto jako každé ráno nalila mléko do připravené mističky a položila ji na zem. Mezitím si utřela slzu, která jí stékala po tváři. Copak asi dělá? A proč vlastně odešel? Hlavou se jí honila spousta myšlenek. Oblékla si svůj kabát a vykročila směrem do sněhové vánice. Ve stejném okamžiku se ozvalo zamňoukání. Přece ses vrátil! U dveří se choulila zmrzlá chlupatá kulička. Usmála se a láskyplně jej vzala do...







