Střídmost
Báseň z pera anonymního autora. -*- Byla jednou jedna dáma co vždy všechno odmítala. Skromná, střídmá, umírněná, královna ctí učiněná! Žádné víno, hostiny, večer v kruhu rodiny. Bály, plesy, divadlo? Co vás to jen napadlo! Jiní baští kaviár, ona radši jablek pár. Nalej ještě, křičí jiní, ta se tomu jenom diví. Žádné šperky, šaty drahé, prostý oděv je to pravé. Stačí málo, pro ni dosti, nepomýšlí na cennosti. Nad nadbytkem hořekuje, nemá víc než potřebuje. Zdrženlivá je ta dáma, nikdy se moc nenasmála. Brzy vstává, chodí spát, drží také celibát. A když večer usínala, vždycky dlouze přemítala: Běda bohémům, běda! Co však dáma ze života...
Pomluva
Báseň z pera anonymního autora. -*- Žila kdesi na vesnici, celý den se nudila. Změnila se v klevetnici, pořád jenom mluvila. Uši měla nastražené, copak by jí uniklo? Jak spatřila nakažené, nápad jí to vnuklo. Předvídala konec světa, že nemoc všechny zachvátí. Je potřeba splnit meta, pouze to je zachrání. Nejprv pátrat po zločinci, který zkázu přinesl. Našla ho prý v sirotčinci, zadním oknem tam vlezl. Krádeží se provinil, odnesl si chleba k jídlu. Zbytek přitom pošpinil rukama svýma od jílu. Zbavit se ho, zarazit ho, v zločinecké činnosti. Hned zavolat markrabího, ať je zkázy zprostí. Náš kluk je však nevinný, jen syn z chudé...
Trpělivost – Pět po dvanácté
Z pera anonymního autora. -*- „Dáte si ještě něco?“„Děkuji, já raději půjdu…“Servírka se soucitně pousmála a odešla. Andrea dopila zbytek úplně vystydlé kávy, a asi po sté pohlédla na mobil.Renata tu dávno měla být. Domlouvaly se přece, že se potkají ve čtyři. Na displeji svítilo 17:27, ale Renata pořád nikde. Volala jí, jenže jí to nezvedla. Nedochvilností byla Renata proslulá, avšak tohle bylo moc i na ni…Snad se jí něco nestalo?Andrea se neklidně zavrtěla v křesle. Počká do půl, a pak by možná měla zkusit…Náhle uslyšela prudké kroky.„No ahoj, prosím tě, tomu nebudeš věřit, já jsem vyrazila...
Pomluva
Z pera anonymního autora. -*- Plný nadšení jsem uzavřel branku a vydal jsem se do ulic městečka. Slunce již zářilo na čistém nebi a tento den se zdál býti perfektním. Slušně jsem pozdravil souseda, ale ten odvrátil zrak a něco si sám pro sebe zamumlal. Zvláštní. Dále jsem to nijak nepitval a pokračoval jsem ve své cestě. Každý člověk, který kolem mě prošel udělal téměř ta stejná gesta. Nakrčil obočí, otočil se k osobě po jeho pravici či levici, neslyšně něco zašeptal a náhle oba odcházeli pryč. Celé to vypadalo jako jakési spiknutí. Později jsem ale zjistil, že o mně byla roznesena dosti nehezká...
Pomluva
Z pera anonymního autora. -*- ,,Co to všichni o tobě říkají?“ zeptal se nesměle chlapec jeho kamarádky. Dívka vedle něj se zhluboka nadechla. ,,Tak je to různé…,“ nervózně se zasmála a zastrčila si pramen neposlušných vlasů za ucho. ,,Víš, vždy když někdo něco potřeboval, tak jsem jim pomáhala a byla pro ně i „kamarádka“, ale postupem času jsem zjistila, že vždy když jsem odešla, tak zaznělo moje jméno ve smyslu „Ta není normální“ nebo „Je hrozně otravná“ či podobně, a tak jsem si uvědomila, že pomluva tě nemine, ať už děláš cokoliv dobrého pro ostatní,“ povzdechne si smutně dívka a uplakaně se zahledí na...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
