Zoufalství – Ticho

Z pera anonymního autora

-*-

Seděla u lůžka a pokoušela se ignorovat monotónní pípání přístrojů.

Návštěvní hodiny už uplynuly, ale personál oddělení byl tentokrát shovívavý. Primář věděl, co pro ni její otec znamená, a dovolil jí zůstat po jeho boku.

Nebude to dlouho trvat, uvědomila si Markéta a pozorovala mělce dýchajícího muže. Jemně pohladila jeho dlaň. Když ji vodíval za ruku, připadala si v bezpečí –⁠ ať už to bylo do školy nebo k oltáři. Teď působil křehce jako panenka.

Nevěděla, co si počít. Nejradši by křičela, řvala, plakala, něco rozbila, někoho tloukla, jenže nebylo koho.

A pak si všimla, že je něco jinak.

Pípání ustalo.