O dráčeti a želví babičce

Slečna Newika si pro vás a bobříka ponaučení připravila krátkou bajku o malém dráčeti a jedné želví babičce. -*- Byl jednou jeden malý dráček. Vyklubal se z vajíčka, stejně jako jeho sourozenci, ale od malička byl jiný. Zatímco jeho sourozencům rostlo tvrdé brnění z šupin, ve kterém vypadali i ve své maličkosti jako honosní rytíři v plné zbroji. Naše dráče ale zůstávalo lysé. Když trochu povyrostlo a naučilo se mluvit, často se ptalo maminky: „Mamííí, proč nejsem jako bráškové? Proč nemám šupiny?“ A maminka dračice na nevyvedeného drobečka jen nechápavě pohlédla a pokrčila křídly – měla moc práce s nezvedenými dráčky, kteří se vzájemně prali a zkoušeli svou sílu a své majestátní zbroje. „Představ si, že šupiny máš, třeba…“ A už...

Mlha

Také jste si někdy při pohledu na hustou mlhu říkali, že v ní musí být něco děsivého? Ne? Po příběhu, který slečna Newika sepsala pro bobříka strachu si to zaručeně budete říkat. -*- Ruiny výzkumného ústavu vprostřed ničeho obklopovala přízračné mlha. Čtyři vojáci se speciálním výcvikem v ní zmizeli, jakoby nikdy nebyli. Byla půlnoc, a do jinak tiché temné letní krajiny se zařízl výkřik a několik výstřelů. Bohužel, rány šly do prázdna a muž, ještě před chvílí se plížící vedle svých bratrů ve zbrani, byl pryč. Ne na dlouho. Než se čehokoliv nadáli, tělo s rozervanou hrudí dopadlo do trávy, jako pár hodin zpět ranní rosa. Žuchnutí doprovázené odporným křupnutím značilo, že už jsou jenom tři. Uběhlo několik vteřin, během kterých se vzduch prosytil hrůzou....

O třinácti bobřících

Čtvrté kolo zakončíme krásnou pohádkou o třinácti bobřících. Ano, o třinácti našich bobřících, kteří jsou již všichni přichystaní v pelíšku a těší se na pohádku od slečny Newiky Shelley Lovecraft. -*- Milý bobříku, ty ještě nechceš spát? Jen si hezky lehni a já to povím pohádku. Poslouchej pozorně pohádku o třinácti bobřících a jejich úžasném dobrodružství… Bylo, nebylo, za horami, lesy, u jedné poklidné říčky žila bobří rodinka. Bobří maminka Emilka a bobří tatínek Gerthart tam postavili svoji hráz a spokojeně žili bobří životy až do jednoho dne. To se nad hrází objevil čáp s uzlíkem a jen tak tak mával křídly. Jeho namáhavá cesta s přetěžkým zavázaným šátkem byla u konce. Položil uzlík plný chlupatých pokladů před vchod do hráze a zaklapal zobákem, aby si ho...

Anděl strážný

Být andělem strážným je čest, které se anděl jen tak nevzdá. Tedy… Pokud to není anděl strážný jedné speciální osoby… Pak má totiž o zábavu postaráno a nervy napnuté k prasknutí. Užijte si bobříka smíchu z pera slečny Newiky. -*- Vítejte v mé hlavě, teda, jestli nějakou hlavu mám. První z věcí, ze které bych se rád vyzpovídal, je fakt, že se za stovky let nedokázali mudrci shodnout, jak vypadám. Vlastně se nedohodli ani na mé velikosti, na tom, kolik by se nás vešlo do místnosti, na tom… to je fuk. A co jste zač vy? Je mi to vlastně jedno, jen se potřebuju svěřit, protože je toho i na mne nějak moc. Abych vám tak nějak od začátku vysvětlil, o co se jedná, jsem nový. No, jasně, nový – je to práce jako každá jiná. Teda, skoro. Liší se to v tom, že se...

Zahrada z ledu

Bobříka sta chvil v třetím kole ulovila slečna Newika Shelley Lovecraft a to ve formě double drabble. -*- Zima. Chlad. Ledové vločky, jindy tajemné krasavice, byly nyní proměněny vichrem v naostřené jehličky. Ode dne, kdy začala mrazivá bouře, i srdce lidí ztvrdla a obrnila se. Nikomu se nechtělo vycházet z domovů, kde zatím držely teploty, při kterých nezamrzala voda. V tomto počasí se potácel po pláni za vesnicí. Každý den ze sněhu tvořil obrazce a tvary. Pokaždé na svém díle pracoval, dokud mu nezmodraly prsty chladem a celé mohutné tělo zahalené do kožešin se neroztřáslo ve snaze samo sebe zahřát. Pod teplem jeho rukou vznikala zahrada exotických květin a stromů ze všech koutů světa, které navštívil, sjednocená zářivou bílou barvou. Byly to týdny práce, při...