ŠKM – Pamětní medaile

Přejela dlaní po víku šperkovnice a zlehka ji pootevřela. Několik okamžiků jen sledovala tu škvíru, jako by zvažovala, zda ji opravdu otevřít, než se zhluboka nadechla a dovolila svým pokladům zase jednou vidět denní světlo. Zaváhala. Prsty se nad obsahem lehce zachvěly. Pomaličku uchopila zašlou zlatavou medaili nepravidelného kulatého tvaru s ouškem na jedné straně. S povzdechem se opřela zpět do křesla a převrátila ten kousek kovu v dlani. Upřela pohled k okenní tabuli, skrze kterou proudily do místnosti poslední hřejivé paprsky slunce, a ve vzpomínkách se vydala na dalekou pouť do svého dětství. „Ale já tvé rozhodnutí nepřijímám!“ Rozrušená slova následovaná bouchnutím se nesla dlouhou chodbou a zanechala za sebou ozvěnu. Dívenka sebou poplašeně trhla,...

Autor : dne 09/09/2018 | Z Magdaléniny šperkovnice | 0 komentářů

Na palubě Jasmínového květu

Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Tři sta sedmdesát dva, padesát jedna, šestnáct. Pro někoho jsou to možná jen čísla, pro mě však celý život, ze kterého není úniku. Nakloním se přes zábradlí a toužebně se zahledím dolů, nevidím však nic jiného než tmavá mračna, jako je tomu už několik dní. Zamračím se. S povzdechem odložím notes na bednu vedle sebe, seskočím na palubu a vydám se rovnou za nosem. Stejně daleko nedojdu. Přesněji řečeno jen tři sta sedmdesát dva metrů, než mě zastaví stejné dřevěné zábradlí na zádi. Ještě bych mohla projít těch padesát jedna metrů na levobok nebo všech šestnáct pater pode mnou, ale na to jsem moc líná. Raději sleduji, jak několik mužů napíná svaly, aby otočili kožená křídla a změnili náš kurz. Jasmínový květ míří...

Autor : dne 08/25/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Setkání pod hvězdami

Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Sklání se v pokoře zlatavé klasy, koruny topolů ožívají tajemstvím, a ty něžně čechráš mi vlasy, ač skryt před zrakem vidoucím. Lehký tvůj dotek jak měsíční záře, když procházíš bezesnou nocí. Já mlčky nastavuji tobě tváře, víčka zavřená, srdce tlukoucí. Houpací křeslo zasténá tiše, jednou, dvakrát, než utichne zcela. Lístek magnólie snáší se z výše a svítá, dřív, než bych chtěla. Skrze veselý zvonkohry hlas vítáš znovuzrozený jasný den. Setkáme se pod hvězdami zas, až jednou zabloudí můj sen. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 08/23/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Prosím, řekni jim, že…

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vidím slunce. Jasná zář mi vhání slzy do očí. Nebo možná pláču bolestí. Hledím nahoru, protože vím, že opačným směrem hezký pohled není. Cítím teplo. To ze mě pomalu prchá život ven na nehostinnou půdu, do které vsakuje. Prsty zatínám do hrubé látky kabátu, marně se snažíc vytáhnout fotografii z kapsy. Slyším střely, snad někde v dálce. Slyším vítr a obracím k němu svou poslední naději. Prosím jej bez přestání, aby mi byl poslem. Protože nikoho jiného nemám. Protože jsem slíbil, že se vrátím já a ne vlajka a zradil jsem je. „Prosím, řekni jim, že jsem je měl rád.“

Autor : dne 08/21/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Když nás povolá zase zpátky…

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „No, tohle bylo nejblíž, co jsem se kdy dostal k infarktu. Tohle už znovu nedělejme.“ „Baxtere. Právě jsme se propadli bůhvíkam podlahou jeskyně. Myslíš, že jsem to plánoval?“ pozvedne tázavě jedno obočí, vyhrabe se na nohy a začne malou místnůstku obcházet kolem dokola, snad v nějaké bláhové naději, že najde východ. Z mého pohledu to moc nadějně nevypadá. Kam dohlédnu v mlhavém světle baterky, jsou jen chladné skalní stěny, pokud nepočítám tu hromadu kamení, která přiletěla s námi. Naštěstí však dopadla jako první. Se zaťatými zuby se trochu nadzvednu, ale nepokouším se vstát. Aniž bych to zkoumal nějak podrobněji, vím, že tahle noha je zlomená. S tichým syčením se opřu o zeď a pomalu vydechnu. „Co kdybys zvedl...

Autor : dne 08/12/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů