Prosím, řekni jim, že…

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Vidím slunce. Jasná zář mi vhání slzy do očí. Nebo možná pláču bolestí. Hledím nahoru, protože vím, že opačným směrem hezký pohled není. Cítím teplo. To ze mě pomalu prchá život ven na nehostinnou půdu, do které vsakuje. Prsty zatínám do hrubé látky kabátu, marně se snažíc vytáhnout fotografii z kapsy. Slyším střely, snad někde v dálce. Slyším vítr a obracím k němu svou poslední naději. Prosím jej bez přestání, aby mi byl poslem. Protože nikoho jiného nemám. Protože jsem slíbil, že se vrátím já a ne vlajka a zradil jsem je.

„Prosím, řekni jim, že jsem je měl rád.“