ŽD5 – Noční trápení

Drabble formou deníkového zápisu   14. dubna 1912 Nemohu spát. Ale to v posledních dnech není nic nového. Nejspíš za to může to věčné pohupování. A to naštěstí netrpím mořskou nemocí jako někteří z dalších cestujících. Pevninu jsem naposledy zahlédl před čtyřmi dny, kdy jsme opustili irské břehy. Přísahal bych, že tady se ten čas úplně vleče. Kromě strýce tu moc lidí neznám, jen včera jsem se zapovídal s jedním gentlemanem u baru. A pak ten člověk z vedlejší kajuty, ale ten je mi nesympatický. Doufám, že New York bude stát za to. Pan Smith optimisticky věří, že dorazíme načas. No to jsem tedy zvědav, prot____________ Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD4 – Sám sobě

Drabble v žánru hororu či thrilleru   Sledoval mě celé roky. Bez jediného slova či úskočného pohybu. Tak trpělivý. Opřu čelo o chladivé sklo. Vládne tma, jako vždy, když není na druhé straně. Dříve jsem si o pevné stěny rozedral ruce do krve, křičel jsem do ochraptění, teď jen čekám. Na něj? Na sebe? Na zázrak? Oslepí mě světlo. Zamrkám a vidím se přicházet. Sleduji, jak se na sebe ušklíbnu. „Dneska mi to sluší, viď?“ řekne. Nikdy jsem nemyslel, že se stanu sám sobě noční můrou. Mám chuť řvát, ničit, smazat ten úšklebek z vlastní tváře jednou provždy, ale to bych nesměl být tady. Uvězněn v zrcadle. Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD3 – Vánoce profesora Drábka

Komediální drabble   Už druhý den obléhá Cyprinus carpio mou koupací nádobu. Žena mi ustavičně připomíná, že sám se nenaporcuje. Na můj oznam, že se mi příčí zabíjení nebohých tvorů v tak krásný svátek klidu a míru, nezareagovala právě nejlíp. Asi povzbuzen nedostatkem hanlivých slov přidal jsem ještě zmínku o mražených rybích prstech, načež jsem sám okusil ránu paličkou. Do koupelny jsem vstoupil rázně. Jen odvahu, do boje. Já, člověk, pán tvorstva! Nutno podotknout, že kapr se vesele koupe dál. Jen já, kromě bolavé hlavy, zad a pár pohmožděných prstů, musím ještě vyměnit prasklé kachličky a vymalovat. A pak, že jsou tradice hezké! Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD2 – Pohleď, světe!

Drabble v žánru sci-fi   Těžká bota dopadne na zem a rozvíří prach. Než má čas usednout, projde cestou ještě několikero nohou a zamíří na sever. Tahle část města je docela tichá, až na hučení větru mezi plechem a polorozpadlými betonovými konstrukcemi. Jdeme tři týdny a ještě dva potrvá, než dorazíme na Útočiště 11. Zarazí nás zdviženou paží. Něco zahlédl. Se zbraněmi připravenými se blížíme k objektu. „To není možné,“ vydechne tiše. Stáhne ochrannou rukavici a jako omámený se špičkami prstů dotkne hrubé kůry. „Všechny byly zničeny během páté světové. Nevěřil jsem, že…“ Cítím, jak se mi derou slzy do očí. Pohleď, světe, zázrak, strom! Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD1 – Dopis domů

Drabble formou dopisu   Ahoj mami a tati, už je to několik měsíců, co jsem s Vámi mluvil naposled. Pochopte, měl jsem vztek. A smutek. Takový smutnovztek, že tu nejste, ale teď je mi líp. Už vím, co chci v životě dělat. Nemyslel jsem, že to ještě někdy dokážu. Ne po tom. Jen ta milá doktorka z druhého patra mi tvrdila, že to jednou zvládnu. Nemám ji rád. Před pár týdny jsem se Vás pokoušel navštívit. Nepochopili to. Šoupli mě do bílého pokoje a řekli snaž se. A já se snažil. Ale nebojte, tentokrát jsem to spočítal správně. Brzy se uvidíme. Nashle v nebi. Redakční úpravy provedla Helenia...