Kytička haiku o lásce
Svátek zamilovaných je sice již za námi, přesto je tu pár dalších zamilovaných haiku od slečny Cesmíny. -*- Rudý květ růže muž daruje své srdce rozkvete láska. Něžný polibek rty chutnají po medu tvář se červená. Milostný dopis na papír píše city odpověď čeká. Láska je báseň dva lidé se mají rádi spolu jdou světem. City jsou čisté bílá růže na dlani vyznání říká. Tajné psaníčko plné vášnivé lásky Měsíc je svědkem. Zazpívá ptáček láska rozbuší srdce jaro se blíží. Básnířka Sapfo její verše jsou věcné slova lásky zní. Redakční úpravy provedla Eillen McFir...
Bibliosféra
Je až s překvapením, jak často autoři psali básně, i když nemuseli. Jako například slečna Cesmína, která sepsala pro bobříka cizích světů báseň o Bibliosféře. -*- Mimo prostor a čas existuje knižní svět plný kouzel, Bibliosféra, tak se jmenuje, každý příběh tam zmizel. Jako obří knihovna vypadá, knihy si volně poletují, slunce tam nikdy nezapadá, spisovatelé se citují. Každý příběh se do knihy vtělí, slova mají moc velkou, knihovníci jsou velmi sečtělí, voní to tam idylkou. Knihovníci se tu o vše starají, o knihy s láskou pečují, zatoulané knihy občas sbírají, některou ještě označují. Zrovna se něco krásného přihodilo, slova se do vět skládají, kouzlo písmo a papír navždy spojilo, do police novou knihu dají. Okamžik zrození nikomu neunikne, knihy chtějí nováčka...
O líné bobřici
Jste ti, kdo rádi přenechají práci ostatním a nejraději nic nedělají? Tak právě pro vás je příběh slečny Cesmíny, který sepsala pro bobříka ponaučení. -*- Žila, byla, jedna velmi líná bobřice. V lese, kde měla chaloupku, u potoka, ji všichni měli rádi. Často se jí snažili přesvědčit, že by měla jít něco dělat, ale bobřice jen lenošila. Nejraději se opalovala na břehu potoka, nebo jen seděla u domku a dívala se kolem. Támhle včela sedá na květinu, veverka skáče po stromě, nebo o kousek dál zajíc chroustá mrkvičku. Drbna nebyla, vlastně jí ani nezajímalo, co kdo dělá. Bobřice nechtěla nic dělat a jen lenošila. Její zahrádka připomínala divočinu, protože se jí nechtělo plít plevel a všude rostly kopřivy. Došlo to tak daleko, že bobřice nic nepěstovala, protože...
Den blbec
Každý to známe. Když je den blbec, lepší by bylo nevylézt z postele. Jenže to, že je to den blbec zjistíme až ve chvíli, kdy už je pozdě… Slečna Cesmína o jednom takovém dni sepsala báseň pro bobříka smíchu. Snad vás potěší, že v tom nejste sami… -*- Ráno se probouzím, budík vůbec nezvonil, nikdo mě neprobudil, přijdu pozdě, to vím. Rychle z postele vyskočím, na kuličky stoupnu, malém na zem spadnu, naštěstí vše ladně ustojím. Se snídaní se nezdržuji, rychle se obléknu, do zrcadla mrknu, jsem strašidlo, uvažuji. Autobus mi zřejmě ujel, po ulici pěšky šlapu, po dechu občas lapu, život kolem pěkně bujel. Obloha se zatáhla, déšť mě v moment promáčel, deštník se ve větru otáčel, cesta se mi protáhla. Auto pozor nedávalo, obrovskou louží projelo, bahno...
Autobus duchů
Už jste slyšeli o autobusu duchů? Ne? Tak se s bobříkem městských legend začtěte do příběhu slečny Cesmíny. -*- Ulice města jsou skoro prázdné, jen sem tam projede nějaké auto. Blíží se třiadvacátá hodina a většina lidí je doma. V oknech se až na výjimky nesvítí a svět se pomalu ukládá ke spánku. Přesto se na ulici vyskytuje pohyb. Jeden stařík venčí svého jezevčíka na zahradě, která se nachází hned vedle zastávky. Mladý muž spěchá po chodníku k zastávce. Vzduch je chladný, proto je zabalený do teplého kabátu a snaží se ještě víc zachumlat do hřejivé šály. Přesto se usmívá, protože v myšlenkách je ještě stále u své milované, od které právě odešel. Těší se, až se za ní zítra zase staví. Ale nyní pospíchá domů, aby už byl pryč ze zimy a mohl si jít lehnout. Stoupne...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
