Bibliosféra

Je až s překvapením, jak často autoři psali básně, i když nemuseli. Jako například slečna Cesmína, která sepsala pro bobříka cizích světů báseň o Bibliosféře.

-*-

Mimo prostor a čas existuje
knižní svět plný kouzel,
Bibliosféra, tak se jmenuje,
každý příběh tam zmizel.

Jako obří knihovna vypadá,
knihy si volně poletují,
slunce tam nikdy nezapadá,
spisovatelé se citují.

Každý příběh se do knihy vtělí,
slova mají moc velkou,
knihovníci jsou velmi sečtělí,
voní to tam idylkou.

Knihovníci se tu o vše starají,
o knihy s láskou pečují,
zatoulané knihy občas sbírají,
některou ještě označují.

Zrovna se něco krásného přihodilo,
slova se do vět skládají,
kouzlo písmo a papír navždy spojilo,
do police novou knihu dají.

Okamžik zrození nikomu neunikne,
knihy chtějí nováčka přivítat,
kouzelná moc slov do knihy pronikne
a obdaří ji schopností létat.

Police jsou knihami naplněné,
každá v sobě má příběh,
v tomto světě jsou chráněné,
obsahují životní koloběh.

Knihy si létají, kam chtějí,
občas knihovníkovi na rameno sednou,
pak si společně zapějí,
zvládnou otočku elegantně ladnou.

Pro každého mír a svobodu,
knihy chtějí život harmonický,
kde jsou kořeny jejich původu?
Knihovník říká, že je kosmický.

Občas tam může někdo proniknout,
velký milovník knih se srdcem otevřeným,
ze snů do knižního světa spadnout,
Bibliosféra je pro mnohé domovem vřelým.