Nebeská brána

Úkol z literárního semináře… Obsahuje sprostá slova a nespisovné výrazy. Použita píseň Nebeská brána od Petra Kalandry. Neklidnej klapot koňskejch kopyt nevěstí nic dobrýho, cosi visí ve žhnoucím vzduchu. Kapka potu putuje pod košilí až k opasku kalhot stejnou cestou jako všechny předchozí a lechtá mě na kůži. Nepatrně znervózním. Můj instinkt mě většinou neklame. Něco se děje… Supění vlaku v dáli mě donutí přestat přemejšlet. Už nemůžu couvnout. Musím. Sluneční paprsky se odrazí od perleťový rukojeti mýho koltu. Lehkým kývnutím dám najevo, že jsem připravenej. Pravidelný údery kol o kolejnice naplňují prostor blíž a blíž. Schoulení v trávě vyčkáváme na správnej okamžik, každou chvíli musí vlak začít brzdit před blízkým mostem, a to je naše...

Část třetí – Stezka strachu

Třetí část povídky je tady. Voda je donesla do malého prostoru a odtekla. Mealvin vykašlával vodu z plic a chvílemi to vypadalo, že se zadusí. Nakonec se ale vzpamatoval natolik, aby mohl být podepřen a postaven na nohy. Ze stropu, kde se nalézal otvor, sjel dolů žebřík a oni po něm postupně vyšplhali. Mealvin se pevně držel Cherstiny dlouhé paže, takže se nemusel moc namáhat. Za otvorem ve stropě byla prázdnota, tlačili se na žebříku a nevěděli, co dělat. Chvíli se dívali nahoru a nakonec se Dolnar, který šel první, z hlubokým nádechem chytil okraje a vhoupl se na něj. Svět se s ním převrátil, gravitace zafungovala v jeskyni úplně opačně než ve zbytku hory a on spad na kamennou podlahu. Ostatní viděli, že se mu nic nestalo a pustili se za ním. I s nimi udělal...

Část druhá – O hrdinství a krvi

Druhá část příběhu právě začíná. Procházeli úzkou chodbou a nevěděli, co je čeká dál. Tedy, věděli, ale netušili, jakou formu to bude mít. Dolnar pevně svíral svůj meč, Chersta zlostně zatínala dlaně, Led si výjimečně nepískal a Mealvin byl zadumaný ještě víc než dosud. Stěny do jejich duší zasévaly neklid. Mihotavé světlo pochodní pravidelně rozmístěných na stěnách nijak neumenšovalo dojem, že se chodba snižuje a zužuje. Když už si začínali myslet, že se zalknou, chodba se náhle otevřela do větší prostory. „Jeskyně,“ povzdechl si Led a shodil ze zad svůj cestovní vak. Dolnar si pospíšil na druhý konec a ohmatal pevnou zeď. „A nemá východ, jak vidím,“ pronesla svým vrčivým hlasem víla. Dolnar na ni vrhl rychlý pohled a přikývl. Mealvin se...

Pohádka?

Za devatero horami a desatero lesy žila, byla smutná dívka. Nikdo jí nedokázal pomoci. Trpěla chorobou zlomeného srdce. Jedni říkali: „Zamiluj se znovu a žij.“ Nemohla. Jiní povídali: „Zůstaň sama a žij!“ Nemohla ani to. Sedávala na břehu potoka v kouzelné zemi jménem Fantazie. Utápěla se v ní, utíkala sem, když jí bylo nejhůře. Zapomínala žít… Ptala se lidí, co má dělat. Nikdy nebyla s odpovědí spokojená. Ptala se vody, vzduchu, ohně i země. Ptala se ptáků, ptala se laní. Nikdo neodpovídal. Ptala se sama sebe, odpovědi byly vždy stejné. Jednoho dne, na břehu potoka, potkala chlapce. Byl plachý, v očích mu sídlil strach. Stejně jako v jejích. Posadil se vedle ní a natáhl ruku. Pohladil jí po vlasech. Zpod víček mu vyklouzly dvě tiché...

Část první – Via Lucis?

Páté soutěžní dílo se právě představuje. I stalo se zvonění, i stal se neklid. Svět, jak jej známe, skončil. I začala nová doba… I přijde znovu čas neklidu, i znovu čas zvonění. Modleme se, neboť je čas… Místnost připomínala obrovskou kancelář. S kójemi, pečlivě poskládanými věcmi na stole a točícími židlemi, na kterých se dalo houpat. Jen gotická klenba stropu naznačovala, že se nejedná o nově vystavenou budovu. Nebýt kójí připadala by nezasvěcenému pozorovateli jako chrám. Nezasvěcený pozorovatel by měl pravdu. Opravdu to byl chrám. Kdysi. Než ho obsadili a udělali si z něj pracoviště. Helena to upřímně nenáviděla. Nesnášela svoje zaměstnání, místo, kde ho musela vykonávat i úděl, který to znamenalo pro lidičky, kteří patřili do jejího světa. Ano,...