Hvězdný prach
Začalo to náhle a bez upozornění. Jedné hvězdné noci začaly padat z nebes třpytící se částečky. Lidé to označovali za hvězdný prach, ale pro malou Willu to byly diamantové slzy. Tu první noc vyběhlo ven spoustu lidí, aby mohli obdivovat tu třpytivou krásu, která padala z oblohy a pokrývala úplně vše, stejně jako sníh v zimě. Hvězdný prach jim padal na hlavu, do očí, vdechovali to do sebe. Na některé lidi to začalo působit ihned, někteří se změnili až po několika dnech. Willa každou noc chtě nechtě musela obdivovat tu diamantovou podívanou. V životě neviděla nic krásnějšího a strašnějšího. Dělo se to noc co noc, už přes rok. Jakmile se setmělo, začalo to sněžit z nebes a nepřestalo to, dokud se nezačalo svítat. Na slunci nevydržely, vždycky se rozplynuly téměř...
Bolavá hlava
Patrick v poklidu seděl u svého stolu a zpracovával nejnovější data, když v hlavě ucítil začínající tupou bolest. Rychle se snažil nalézt prášky, které dostal od doktora, ale s politováním musel konstatovat, že lahvička je už prázdná. Poslední měsíc se bolest hlavy stupňovala a objevovala stále častěji. Lékaři však nemohli přijít na žádnou příčinu. To Patricka dost trápilo, ale kromě zobání prášků nevěděl, co by s tím mohl dělat. Naposledy ho však bolest zastihla včera a on si nové balení ještě nestihl vyzvednout. Myslel, že má alespoň den čas. Jak se však mýlil. Trpce se sám sobě usmál, když se bolest hlavy čím dál více stupňovala a jeho vidění se začalo rozostřovat. Bolest se dál stupňovala a byla tak nesnesitelná, že se sesul ze židle na zem a chytil se za...
Poslední závěť
Kdybych v mládí závěť psala Své sny bych ti odkázala Krásu, slávu, zlata haldy Ať netrpíš nikdy hlady Ať se zdaří, na co sáhneš‘ Dokonalost nechť dosáhneš Mladá nejsem, zlata nemám Odpovědi stále hledám Můj život však nebyl prázdný Díky tomu, co teď zazní: Žij svůj život s moudrostí Od věcí se oprosti Svoji mysl obrň klidem Čas a lásku věnuj lidem V přítomnosti snaž se být Naplno svůj život žít Zdaleka ne všechny cíle Budou hodny tvojí píle Hledej to, co duši hladí A tvé hodnoty nezradí Neodsuzuj, ale suď Sama sobě věrnou buď Zlato nemám, mám jen rady A proto ti dneska tady Naplněná, sytá dní Píšu závěť...
Dopis beze jména
Nesmíš se rozbrečet, připomenula si a zaryla nehty hluboko do dlaní, aby se nepoddala beznaději. Nesmí si myslet, že jsi slabá. Ta slova si jako mantru opakovala několikrát každý den už skoro měsíc. Tak dlouho už byl Sebastian ve válce. Ne. On tu válku vedl. Nedokázala mu odpustit, že ji nevzal s sebou. Když se to ráno probrala, byl už dávno pryč a ji ještě pobolívala hlava z uspávadla, které jí nejspíš dal do čaje, aby ji jeho odjezd neprobral. Nenáviděla ho za to. Jsi stejný jako ostatní, nevěříš mi, to byla jedna z vět, kterou mu hodlala vmést do tváře, jakmile ho zase uvidí. Jestli ho zase uvidí. Kdo ví, jestli to vůbec… „Paní?“ Hlas ji vytrhl ze zamyšlení a Isabella prudce zvedla hlavu. Když byl teď Sebastian pryč, musela rozhodovat o všemožných věcech...
Bonzbloček (Památeční předmět)
Cordelie se již od malička strašlivě bála bouřek a zůstalo jí to až do teď. Při bouřkách chodila za rodiči nebo se schoulila někde v rohu a doufala, že to brzy skončí. Věděla, že se jí uvnitř domova nemůže nic stát, ale svůj strach ovládnout nedokázala. Jednoho bouřkového večera byla Cordelie doma sama, tak se odebrala do rohu svého pokoje a na uklidnění si četla v bonzbločku, který jí darovala její starší sestra jako pamětní předmět před svým odjezdem do Vietnamu, kam se odstěhovala. Byl to bonzbloček ze sestřiných mladých let, kde byly psány různé průšvihy a vtipné věci, co různí lidé provedli. Čtení bonzbločku vždy dokázalo Cordelii uklidnit a dařilo se to i tentokrát. Četla stránku po stránce a při každém novém zápisku se musela pousmát. Opět došla až k...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
