* První adventní zastavení *

Bylo to jako před měsícem, a už jsou tady zase? Vánoce? Kdy? Jak se to stalo? Jaro i léto mi uniklo mezi prsty a je tu zima. Už zase čistíme auta od mrazu a nerozumíme mu, že nám jen radostně maluje obrázky na skla. Neskutečné, jak ten čas letí. A jako každý rok, i tento si říkám, letos to bude klidnější, pohodovější! A výsledek je samozřejmě opačný. Ne, nestěžuji si, kdepak. Ale člověk neví co dřív! Nakoupit dárky, péct cukroví, v mezičase umýt okna, vyčistit každý kousek domu, vydrbat koberce, všechno se musí lesknout! A do toho služby, inu jako každý rok, i letos máme nemocenské a táhneme služby jak se dá. Kdy mám upéct cukroví? Kdy to všechno mám stihnout? A musím to stihnout? Neuklízím přeci celý rok? Rychlým krokem jsem se prodírala městem. A najednou jsem...

Úplňková noc

Moji milovaní čtenáři a autoři, potřetí mi bylo ctí uspořádat pro vás výzvu a potřetí jste mne nezklamali! Podařilo se vám sepsat strašidelný příběh, ze kterého až běhá mráz po zádech. Ač byl čas neúprosný, většině z přihlášených autorů se podařilo sepsat své pokračování a v jedenácti lidech dokončit příběh o rovných 1800 slovech a získali v rámci UNC krásné druhé místo v kategorii Umělecký počin roku. Doufám, že se vám bude líbit. Už vás nebudu zdržovat od čtení. Vaše Vrba. -*- Ten les tam stál tisíce let a dlouhá staletí do něj žádný člověk nevkročil. Možná je odrazoval už sám název – Les prokletých. Možná to byly obrovské pavučiny s průměrem několika metrů, které bylo dobře vidět už od kraje lesa. Možná jim stačilo jen slyšet skřípění stromů. Nejhorší to ale...

Cihla

O příběh sepsaný v rámci Literárního semináře, se s vámi rozhodl podělit pan Nebelbrach Mechacha. -*- „Co to máš za cihlu!?“ rozesmála se Katka. „Neutrhne ti kabelku, když ji dáš dovnitř? To je strašné.“ „Však se říká, že nejblbější jdou na zedníka,“ přisadila si Marie. „Nechte ji,“ zastal se Lucky Martin, „ona za to nemůže.“ „To ne,“ pokračovala Marie, „jaká se narodila, taková je.“ „Kašli na ně,“ obrátil se soused na Lucku, které vstoupily do očí slzy. Vděčně na něj kývla, ale pak cítila, že nezadrží pláč, tak raději rychle utekla na záchod. Nejraději by svůj mobil hodila do mísy. Byl to starý typ, obrovský, s velkou anténou. Táta jí ho dal k narozeninám. Koupil ho v bazaru. Na dražší neměl, protože… Protože, jak věděl Martin a Lucie mu byla vděčná, že to...

Zelení oranžovým

Krátká povídka popisuje, jak vypadal pro jednu ze slečen zatím nejdůležitější den na Bradavickém hradě, a co mu předcházelo. Dílo je údajně z velké části fantazie, takže jakákoliv podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná. 45 dní před dnem D Chodbou se rozléhaly kroky. Ačkoliv se děvčata snažila sebevíc, jejich chůze prostě byla slyšet. Vládla temná noc a ony se plížily dlouhou tmavou chodbou osvětlenou pouze svícemi v malých lucernách. Celý hrad tiše spal, a tak se pleskání bosých nohou na ohromných dlaždicích nedalo skrýt. „Opravdu si myslíš, že je to dobrý nápad? Co když se vyděsí a utečou?“ zeptala se Loch, oblečená pouze v noční košili, přes kterou narychlo natáhla dlouhý vytahaný svetr. „Jistě, že je to dobrý nápad,“ odsekla Mia. „Jestli se vyděsí,...

Stratená v myšlienkach

Burácajúce kvapky mi padajú na dáždnik, silný vietor sa mi opiera do chrbta a ženie ma vpred. Väčšina ľudí dnes neopúšťa teplo svojich príbytkov, ja však áno. Prechádzam pod veľkými dubmi a vdychujem čerstvý vzduch, vlasy mi padajú do tváre, no ja si ich nepopravím, iba ďalej kráčam. Kráčam, venujem sa iba svojim myšlienkam, ktoré mi v hlave tvoria tornádo. Nevšímam si ako kladiem nohu pred nohu, ani to ako otváram veľké hnedé dvere, preberiem sa až po tom, čo mi v nose udrie tá vôňa. Vôňa kníh! Nemusím ani zdvihnúť hlavu a viem že som v knižnici. To je to čo sa mi odohrávalo v mysli, moje najväčšie túžby. Netúžim po večnom bohatstve ani sláve. Túžim po vôni starého papiera, po pocite spoznania nového sveta. Musela som sem prísť, zaujíma ma niečo iné ako neustále...