Pýcha
Z pera Mintaky Orionis. -*- Mona měla vždycky nádherné vlasy. Blonďaté a vlnité. Sahaly jí, co pamatuji, až do půli zad. Vypadala jako anděl. A byla na to náležitě pyšná. Své vlasy si hýčkala a neuvěřitelně se o ně starala. Věnovala jim tolik času a péče! Jednou jsem ji náhodou přistihl, jak s nimi dokonce mluví. Nevymýšlím si, opravdu to tak bylo. Teď jsem ji viděl po mnoha letech. Pořád měla překrásné vlasy. Ale vypadala smutně. Mluvila pomalu a potichu. Prý je vážně nemocná, ale nechce se léčit, neboť vedlejším účinkem doporučených léků je možné vypadávání vlasů. Řekla, že v tom případě raději volí smrt.
Závist – Mít se jako ona
Z pera Indris Elwinor. -*- „Dnes jsem viděla tu Novákovou odvedle. Ta se nesla, jak kdyby byla málem kněžna. Přitom každý ví, že maturitu složila jen proto, že její táta donesl třídní učitelce stříbrný řetízek. A ta její hlava? Div že si na ty vlny neposadí loď, jak Marie Antoinetta.“ Manželka by zřejmě pokračovala dál, ale já už na ty řeči neměl náladu. „Co na ní pořád máš? To jí závidíš nebo co? Ke kadeřnici si přeci můžeš dojít taky.“ Opravdu jsem Marii nechápal. Marie věděla, že se nechová správně, ale nemohla si pomoci. Záviděla sousedce prostě všechno. Přála si také poznat krásu a blahobyt.
Naděje
Z pera Emy Talia. -*- Na most vstupuje ta, se kterou nikdy nic neskončí. Dokud je tady, ostatní ctnosti budou silné. Budou stát na mostě a nebo se na most vždycky vrátí. S nadějí lze dokázat vše. Je to světýlko v srdíčku, kapička rosy, kousek nebe, konec duhy, začátek konce. S nadějí rostou krásy ctností. S nadějí roste láska i pokora. S nadějí je živena víra. Ctnosti, semknuté v jednu se drží za ruce a nikdy nepustí. Když tu obloha zešedne. Ach, vy důvěřiví! Opravdu jste si mysleli, že naději nic nezlomí? Podvod. Stojí, silný a jeho smích řeže. Naděje padá do řeky. Je konec.