Pomáhat si navzájem

Další bobřík ponaučení byl uloven slečnou Indris Elwinor.

-*-

Kdysi dávno, v jednom listnatém lese, žilo mnoho zvířátek. Jejich život byl příjemný a obyčejný, ale jednou postihla jejich les velká katastrofa. Jejich les postihla velká vichřice a rozbořila všem zvířátkům jejich domečky.  Naštěstí stromy v lese měly pevné kořeny, přesto některé slabší padly silnému živlu za oběť.

Některá zvířátka z lesa odešla, ale většina se rozhodla zůstat. A tak se rozhodla vystavět znovu své domečky. A tak se pustila zvířátka do práce. Medvěd si zrovna hledal nějaké pěkné klády, ze kterých by si postavil svůj příbytek, když za ním přišla liška.

„Medvěde, ty jsi takový silný, pomohl bys mi prosím se stavbou mého domečku?“

Medvěd souhlasil. Celý den se lopotil a hloubil pro lišku noru. Ta ale pořád nebyla spokojená. Nejdřív se jí zdála nora moc úzká, pak zase krátká. Když byl medvěd konečně s prací hotov, byl už moc unavený, aby mohl pokračovat ve stavbě vlastního příbytku. Nezbývalo mu tak než usnout pod stromem na tvrdé zemi.

Druhý den přišla za medvědem straka.

„Medvěde, ty jsi takový vysoký a já jsem tak malá. Pomohl bys mi přenést mé hnízdo na strom?“

Medvěd byl rád, že tentokrát nemusí hnízdo sám stavět a rychle souhlasil. Ani tentokrát však nebylo vše tak snadné, jak to zpočátku vypadalo. Přenést hnízdo do větví stromu bylo velmi obtížné a medvěd je musel na přání straky několikrát přesunovat.

„Na tuto větev ne, tady je málo světla. Ne tam ne, to je moc vysoko. A tady zase hodně fouká.“

Než medvěd umístil hnízdo, tak jak si straka přála, byl opět večer a on znovu neměl čas postavit si úkryt sám pro sebe.

A tak to šlo několik dalších dní. Medvěd stavěl další a další zvířecí příbytky a sám stále léhal na zemi bez ochrany před chladem a živly.

Jednou v noci  pršelo a medvěd silně prochladl. V polovině noci se probudil unavený a měl pocit, že je i trochu nemocný. Navíc byl smutný, protože pořád ještě neměl svůj vlastní příbytek a pomalu se již blížil podzim.  Co by měl dělat?

Rozhodl se vydat se pro radu k moudré sově.  Ta sídlila v dutině starého dubu, v samém středu lesa.

Hned jak sova medvěda spatřila, začala tušit, že medvěd bude potřebovat její pomoc.

„Zdravím tě medvěde. Jsem ráda, že jsi za mnou přišel. Copak tě trápí?“

Medvěd vypověděl sově celý příběh.

„Ach medvěde, rozumím ti. Tak moc jsi chtěl pomoci všem okolo, až si úplně zapomněl na sebe a na to, že i ty sám potřebuješ pomoci. Domečky ostatních zvířátek již stojí a ty stále nemáš kde hlavu složit. Vidíš tamhle to mraveniště? Všichni ti mravenci si navzájem pomáhají. Samotní by nikdy nesvedli postavit si tak velké mraveniště. Ale dohromady dokáží velké divy.

„A taková je i má rada“, řekla sova. „Svolej všechna zvířátka, kterým si pomohl, aby oni nyní na oplátku pomohli tobě.  Dohromady se vám jistě podaří postavit vhodný příbytek i pro tebe a ty tak budeš mít kde bydlet.“

Medvěd poděkoval sově za radu a vydal se svolat všechna zvířátka.

Sova měla pravdu. Společně jim šla práce hezky od ruky. Každý dostal drobný úkol, při kterém mohl využít svých schopností a druhý den večer již stál v lese krásný domek pro medvěda. Dokonce měl i střechu z voňavých větviček, které mu nanosili ptáčci a před domkem krásné dřevěné sochy, které pro něj vyrobili bobři.

Když byl domek hotový, pozval medvěd všechny pomocníky na malou oslavu. Všichni byli šťastní, jak vše dobře dopadlo a slíbili si, že si budou vždy navzájem pomáhat, jak jen bude v jejich silách.

A jaké z toho plyne ponaučení? Pomáhej přátelům když můžeš. Pak se nebudeš muset bát, že odmítnou tvoji žádost o pomoc.