Troglodyté

Pan Nebelbrach Mechacha ve čtvrtém kole úspěšně ulovil bobříka budoucích dnů.

-*-

„Grrr,“ zachrčel náčelník tlupy, aby zvedl všechny samce a přiměl je vyrazit na lov. Vstávali dosti neochotně, protože v jeskyni sálalo od ohniště teplo, kdežto venku mrzlo. Instinkt jim však velel, že pokud nepůjdou, nastane hlad. Popadli proto do rukou své kameny a vyrazili.

Každý z nich doufal, že se jim společně podaří ulovit mamudonta. Šlo o obrovská zvířata, hory masa a tuku. Jeden by vystačil celé tlupě na dlouho. Jenže jak byli velcí, tak byli silní. Když některého chtěli ulovit, museli ho vyplašit, vystrašit a zahnat ke srázu, z něhož pak spadl a zabil se. Svými kameny by proti tak velkému zvířeti neměli šanci. Nejmladší ze samců sice občas při večerním ohni předváděl, jak mamudonta ubíjí, ale všichni věděli, že se rád chlubí, a nejvíce činy, které nikdo není schopen vykonat.

Náčelník ho neměl rád. Nejmladší totiž často porušoval pravidla společného lovu, vzdaloval se od skupiny a nedbal na jeho pokyny. Sice vždy něco ulovil, ale mnohdy kvůli němu přišli o větší kořist. Stejně to vypadalo i dnes. Nejmladší byl najednou pryč. Viděl jen jeho vzdalující se stopy. Nechápal, jak je možné, že si jeho odchodu opět nikdo nevšiml, ale pak jen máchl bezradně rukou a rozhodl se, že tentokrát mu to tak snadno neprojde. Až se vrátí do jeskyně, dá mu pořádný výprask, aby si navždy zapamatoval, že tlupa musí být jako jeden. Pak seřadil zbylé samce tak, aby zaplnil prázdné místo, a pokračovali.

Prodírali se napadaným sněhem. Bořili se do něj až po kolena. Občas spatřili nějaké zvíře docela blízko, nebýt sněhu, jistě by je dokázali chytit, takto však neměli šanci. Brodili se dál, když tu uslyšeli docela blízko typické troubení mamudonta. Rychle se zastavili a náčelník pomocí posunků vydal pokyny. Brodili se tak, aby mamudonta nevyplašili. Cítili, že se k němu blíží. Zmocnila se jich lovecká horečka. Už byli blízko. Spatřili ho. Za chvíli mu odříznou veškeré přístupové cesty. Pak ho poženou ke srázu.

Netušili, proč se to stalo, ale mamudont náhle vyrazil. Přímo proti nim. Snažili se ho zastavit křikem a posunky, ale marně. Už byl za nimi. Lov se nezdařil.

A pak zaslechli příšernou ránu. Jako by blízko uhodil blesk a ozval se hrom. Viděli mamudonta, jak se zastavil, jako by se lekl, a pak se pod ním podlomily přední nohy. Převrátil se na bok a přestal se hýbat. Nevěděli, zda si mohou dovolit jít k němu, jaká síla ho zabila, ale potřebovali maso, tak nakonec šli.

U zvířete našli nejmladšího. Držel v ruce cosi lesklého. Náčelník se k němu vrhl, ale z té věci vyrazil blesk a ozval se hrom. Praštilo to s ním o zem. Pak už nic nevěděl. V hrudi měl díru, z níž vytékala krev. Stejnou měl mamudont v hlavě.

Nejmladší se stal čarodějem a vůdcem tlupy.

***

„Pane profesore,“ zeptal se jeden ze studentů, „jaký je váš názor na nález u Bara-kára?“

Všichni zpozorněli. Noviny byly totiž tohoto objevu plné. Našly se tam zmrzlé ostatky troglodyta, který měl v hrudi kulku.

„Jsme vědci, tudíž nejprve musíme vyloučit nemožné věci. Představa, že se nějaký lovec z budoucnosti vypravil na lov troglodytů, je fyzikálně nemožná. Cestování v čase neexistuje. Žádná naše zbraň se tedy nemohla dostat do doby před dvěma a půl miliony let. Jinými slovy, pokud se v těle troglodyta našla kulka, pochází z naší doby, a to znamená, že byla vystřelena nyní. Možná je to práce nějakého vtipálka, možná střelec trefil dávno mrtvého troglodyta náhodou.“

„Ale pomocí urychlovačové hmotnostní spektrometrie bylo stáří kulky určeno na asi miliardu let. Tedy tolik, kolik dělá mezera v dějinách planety. Je divné, že nemáme žádné nálezy z tak dlouhého období. Profesor Karwas říká, že tehdy na naší planetě asi existovala vyspělá civilizace, která vytvořila i střelné zbraně. Zanikla, zničila prakticky vše na planetě, ale nějaká zbraň nějak přetrvala, a když se začal člověk vyvíjet znovu, našel ji jeden troglodyt a náhodou vystřelil.“

„Nefantazírujte. Urychlovačová hmotnostní spektrometrie je v plenkách, omylná. A mimoto, jak by tak vyspělá civilizace mohla zaniknout?“

„V důsledku ekologické katastrofy? Nebo příliš mocných zbraní?“

„Vy také věříte těm módním teoriím?“

Profesor se podíval oknem do smogové mlhy. Možná svět skutečně spěje k zániku, když je mladá generace schopná uvěřit takovým nesmyslům.