Leť, ptáčku, leť

Do třetího kola se zapojila i slečna Siwa Ivia Lorraine a úspěšně ulovila bobříka sta chvil.

-*-

Nastala ta smutná chvilka, kdy podzim předává své žezlo zimě a ptáci opouští své domovy a odlétají do teplých krajin. Jedním takovým malým dobrodruhem je Josífek, sameček špačka obecného, který se na svou velkou cestu letos chystá poprvé.

Nastal den D. Josífek si zabalil na cestu dva červíky a společně se svými rodiči a přáteli vyrazil na cestu. Ani ne hodinu po startu je však překvapila vánice. Chumelenice byla tak silná, že se Josífek svému hejnu ztratil. Bloudil a volal, ale nikdo ho neslyšel. Když už začal propadat panice, uviděl obrovský hrad s vysokou věží. Jak se dostával blíž, spatřil na ochozu věže dívku zachumlanou v černém plášti a červenozlaté šále. Divoce na něj mávala a kamsi ukazovala. Josífek přilétl blíž.

„Ptáčku, ptáčku,“ volala na něj dívka, „tady jsi špatně, tví druhové už tu byli asi před hodinou, musíš letět tamtím směrem -“ ukazovala na jih. Josífek na ní civěl, div nenarazil do ledového rampouchu, který visel ze střechy.
„Já tu plním školní trest. Ukazuju ptákům letícím do teplých krajin správný směr!“ Josífek se dal směrem, který slečna ukazovala, a přemýšlel nad tím, kdo vymyslel takový užitečný školní trest. S velkým úsilím nakonec své hejno dohnal a dorazil, kam měl.