O chlapci, který nechtěl spát

Bobříka spánku pro vás ulovila Vilja Carrie Dechant o dítěti, které nechce spát. Proč? Je snad říše dětských snů v ohrožení?

-*-

Malý Kai nechtěl spát. Večer co večer měli rodiče problém ho přimět zalézt do postýlky a ráno se budil ještě před svítáním. A aby si šel lehnout po obědě? Marná snaha! Známí a kamarádi přikyvovali, že s dětmi takové starosti prostě bývají. Měli spoustu rad jak pomoci malého Kaie uspat, ale nic nepomáhalo. Kaie spaní nebavilo, protože neměl žádné sny, a i když přece usnul, byl zkrátka hodiny a hodiny sám ve tmě. Nebál se toho, na to byl moc statečný kluk, ale jednoduše se nudil. Bylo to, jako byste měli celou noc sedět někde v čekárně a čekat, až se budete smět probudit.

Jednou museli Kaiovi rodiče někam jet a nechali ho na pár dní u babičky. Kai byl u babičky rád, ale spát se mu tam nechtělo o nic víc než doma. Babička ale říkávala, že vychovala tři syny, takže malý vnouček si na ni nepřijde, a tak mu dala do postýlky polštářek plný levandule. Levandule hezky voní a její vůně uspává, takže malý chlapec usnul rychle a hluboce. Mnohem hlouběji, než se mu kdy dřív podařilo. Tentokrát se ale neobjevil v černočerné tmě spánku, jak byl zvyklý.

Tentokrát se objevil v místnosti, která mu připomínala výjevy z pohádek. Zjistil, že je v nějaké komnatě v královském zámku nebo na hradě. Nebyl tu ale žádný nábytek, nikde žádné věci a všechno bylo namalované. Podlaha, stěny, dokonce i okno. Kai se zmateně rozhlížel a už už by se mohl začít i bát, když zaslechl čísi pláč. Vydal se za tím zvukem a zjistil, že stěnu jde obejít, že je to prostě jenom kulisa. Za ní byla tma, jak ji ze spaní znal, a v té tmě seděla krásná paní s korunou a v bohatě zdobených šatech. Paní usedavě plakala.

Kai neměl rád, když byl někdo smutný, a tak se za ní opatrně vydal a zeptal se jí, proč pláče a co by jí bylo rozveselilo. Ta žena vypadala krásně, i když měla uslzené tváře, takže usuzoval, že bude hodná a není důvod se jí bát. V pohádkách jste přece vždycky na první pohled poznali zlé postavy, zrádce a padouchy. Paní Kaiovi řekla, že je královnou říše dětských snů a pláče proto, že její říše chřadne. Vysvětlila mu, že se do jejího království dostala zlá noční můra, která se zrodila z nějakého moc ošklivého filmu pro dospělé, co nějaké dítě bez dovolení vidělo, a začala z dětských snů vysávat sílu. Krajina dětských snů tak začala pomalu blednout, ztrácet se a odumírat. Teď už ze všech těch zázračných míst, která děti ve svých snech mohly navštěvovat, zbylo jen pár namalovaných kulis. Většina dětí už proto nemá žádné sny a ani se jim nechce spát. Až noční můra vysaje i toto poslední místo, říše dětských snů bude pryč navždy a kdo ví, co pak bude s ní, královnou bez království.

Kai věděl, že se večer na filmy pro dospělé koukat nemá a teď už tedy chápal proč. Několikrát se v noci probudil a musel si dojít na záchod. Přitom zaslechl, jak se rodiče koukají na televizi a ten křik, co se z obýváku linul, se mu vůbec nelíbil. Taky chápal, že se dětem nechce spát, sám s tím měl přece potíže. Všechno mu to dávalo smysl a královny mu bylo moc líto. Ať přemýšlel sebevíc, nemohl si vzpomenout na žádnou pohádku, ve které by se říkalo, co se s králi a královnami stane, když jim někdo sebere království. Domníval se ale, že to nebude nic hezkého. Proto se královny zeptal, jak by jí mohl pomoci. V každé pohádce se totiž dá něco dělat.

Královna připustila, že by tu byla jedna možnost. Noční můra, která se zrodila z dospěláckého filmu, by se dala zničit zbraní ze světa snů pro dospělé. Tu by šlo vyprosit od krále té říše. Jenomže ona svou říši opustit nemůže. Musel by se tam vydat někdo jiný a královna by v sobě nikdy nedokázala najít sílu, aby nějaké dítě požádala o to, aby se vydalo do říše snů dospělých lidí. Ty sny nejsou vůbec hezké. Obvykle nejsou moc barevné a často je tam tma. Hodně se tam střílí, auta jezdí až moc rychle a je tam spousta všelijakých bubáků, dlouhých nudných rozhovorů o nezajímavých věcech, nebo se tam lidé nekonečně dlouho pusinkují. Jak by mohla chtít, aby se tam nějaké dítě vydalo?

Kai se nad tím zamyslel. Občas si hrál v obýváku, když se mamka koukala na nějaký svůj seriál a musel s královnou souhlasit, že to bylo jenom samé nudné povídání. To, na co se koukával taťka bylo zajímavější, ale na Kaiův vkus tam bylo moc rámusu, všechno se dělo strašně rychle, moc se tam křičelo a co chvíli tam něco bouchlo. Jestli jsou sny dospělých stejné, tak to byla docela otrava. Ale královny mu bylo vážně líto a říkal si, že by to mohl zvládnout. Přece jen už není malé mimino.

Když se blížil další večer, Kai se možná poprvé v životě těšil, až si bude moci jít lehnout. Byl trochu nervózní, ale nemohl se dočkat, jak se po usnutí vydá na záchrannou výpravu. Babička se jen usmívala, když mu chystala postel. Levandulovému polštářku se nic nevyrovná! Kai se nehádal, zhluboka se příjemné levandulové vůně nadechl, a už brzy byl malovaném sále královny dětských snů.

Královna mu pečlivě vysvětlila kudy se musí vydat, na co si má dávat pozor a co přesně musí ve světě dospělých snů hledat. Kai měl trochu strach, aby si všechno zapamatoval, ale všechno to znělo docela rozumně, takže kdyby přece zapomněl, na místě by si měl vzpomenout, až by na to přišlo. Důležité bylo, že mu královna dala kouzelný amulet, který zařídil, že se Kai večer po usnutí vždy objeví tam, kde se ráno probudil.

Výprava do světa dospěláckých snů byla mnoha delší, než si Kai představoval. Věděl, že to bude trvat déle než dvě nebo tři noci, i že pak bude muset ještě jít s tou zbraní zpátky, ale stejně to nebyla žádná sranda. Sny dospělých byly přesně takové, jak je královna popisovala, nebo možné ještě horší. Pořád tam někdo křičel, něco bouchalo, někdo někde něčím střílel, lidé běhali sem a tam, a nebo spolu nekonečně dlouho mluvili o divných dospělých věcech. Používali samá slova, co Kai neznal, trochu jako když se rodiče večer koukají na zprávy. Burza, ekonomika, premiér, hodnota, daně…. Taky tam bylo hodně ošklivých věcí, kterých by se byl býval určitě bál, ale dospělé sny měly jednu zajímavou vlastnost, kterou Kai objevil hned první den své cesty. Nikdo v nich totiž malému chlapci nevěnoval sebemenší pozornost. Ani bubáci. Jako kdyby malé děti neměly ve snech dospělých své místo.

Kai totiž jako první přišel do hezké zahrady, ve které docela sympatický starší pán stříhal růžové keře. Bylo jich tam hrozně moc, všechny krásně kvetly a pán se u práce spokojeně usmíval. Kai ho proto pozdravil, jak ho to rodiče učili, a zeptal se ho, jestli už je v dospělém snu. Nerad by zabloudil hned na začátku své cesty. Pán mu ale nevěnoval pozornost, a to ani když ho Kai zatahal za kabát. Když se mu to samé stalo u dalších dvou lidé, které potkal, došel k závěru, že ho nikdo nevidí a neslyší. Bylo dobré, že tím pádem nemusel nikomu vysvětlovat, proč je tam sám, ani kde se tam vzal, ale musel o to víc doufat, že nezabloudí a krále říše snů pro dospělé najde.

Když se rodiče ze své cesty vrátili a Kai byl zase doma, měl obavy, aby se mu povedlo každý večer dost tvrdě usnout, když nebude mít ten voňavý polštářek, co mu babička dávala. A tak se snažil celý den běhat a dovádět venku na zahradě, nebo aspoň skákat v obýváku na gauči, aby se co nejvíce unavil. Dokonce se mu občas povedlo usnout i po obědě. Zjistil, že když oběd sní celý, místo aby snědl jenom kousek a zbytek rozdloubal a rozmazal po talíři, je docela lehké alespoň na chvíli usnout. Rodiče se nestačili divit jaká změna se to s jejich malým Kaiem udála, ale rozhodně z ní měli radost. Jen je překvapilo, jak divoké obrázky začal jejich chlapec kreslit. Kai byl ještě malý na to, aby uměl psát, přišlo mu ovšem, že by bylo škoda všechny ty podivnosti, co v říši dospěláckých snů vídal, prostě zapomenout, a tak je zkoušel aspoň namalovat. Musel se chichotat, když jednou slyšel, jak maminka vyčítá tatínkovi, že s Kaiem kouká na filmy pro dospělé. Odkud jinud by měl takové nápady?

Když nakonec Kai krále říše snů pro dospělé našel, bál se, že ho ani on neuvidí a neuslyší. Byl si skoro jistý, že kdyby krále nakopl, všiml by si ho, ale pak by se na něj mohl zlobit. Nikdo nemá rád, když se do něj kope a králové už vůbec ne. K jeho velkému překvapení na něj ale král ve svém paláci už čekal. Věděl totiž o všem, co se v jeho říši dělo, takže o dítěti, které se potulovalo mezi sny dospělých, musel vědět také. Byl pak hodně zvědavý, co ho na toto místo přivedlo. Inu, jednou Kai vyroste a pak se mu budou zdát dospělé sny, ale co ho sem přivádí už nyní? Když mu Kai řekl jaké neštěstí potkalo říši snů pro děti a jak moc je její královna nešťastná, král se rozzlobil. Kai se bál, že se zlobí na něho, ale král se hněval na tu noční můru. Nejen že Kaiovi zbraň ihned dal a ukázal mu, jak se s ní zachází, ale sám s ním odletěl k místu, kudy mohl Kai přeběhnout zpátky do světa dětských snů. Král by neváhal postavit se noční můře sám, ale do světa dětských snů nemohl, stejně jako královna nesměla do světa snů dospělých. Ten let byl mimochodem úplně super! Kai byl dokonce trochu smutný, že to stihli tak rychle.

Když se Kai vrátil ke královně, s hrůzou zjistil, že kulisy, ve kterých pobývala, už jsou černobílé, zašlé a poničené. Neodvážil se na ně i jen sáhnout, aby se nerozsypaly úplně. Královna sama byla tak zesláblá, že z ní už byl sotva stín. Ani nechtěl pomyslet, co by se bylo stalo, kdyby mu cesta trvala i jen o pár nocí déle. Dobré na tom bylo, že věděl, že noční můra nebude daleko a nebude muset ztrácet čas jejím hledáním. Byla to hodně ošklivá věc. Celá zelená, velká a měla velikánskou pusu, ale Kai si uvědomil, že ve světě snů dospělých lidí viděl horší bubáky, a tam je dokonce ani nebrali jako noční můry.

Kai se na noční můru zamračil, protože se zlobil, jak královně a její říši ublížila, namířil na ni zbraň a vystřelil. Překvapilo ho, jak rychle a jednoduše šlo můru vyřídit. Jeden jediný výstřel červeného paprsku a z bubáka byl obyčejný plyšák. Nebyl ani moc velký, takže z něj strach nemohlo mít už ani mimino. Každý dobře ví, že mimina se umí bát kde čeho. Když už z noční můry nešel strach, do světa dětských snů se začala rychle vracet barva. Královně se navrátila síla a všechno kolem jako by mu přímo před očima rostlo a ožívalo. Z komnaty byl během okamžiku velký palác, který obklopovala kouzelná krajina jako vystřižená z mnoha různých pohádek.

Kai měl radost, že to všechno zvládl a královna je na něho pyšná. Vzala si zpátky kouzelný amulet a plyšovou noční můru i zbraň pečlivě ukryla. Kaiovi pak slíbila, že kdykoliv usne a objeví se ve světě dětských snů, bude si s ním sama osobně hrát, na co jenom bude Kai chtít. Kaie zajímalo, jestli umí královna létat, jako to uměl král světa snů pro dospělé. Moc ho potěšilo, když ho královna ujistila, že létání ve světě snů není vůbec žádný problém.

Královna slovo dodržela a kdykoliv Kai usnul, čekala na něho. Vzala ho za ruku a létala s ním nad pohádkovou krajinou. Létali nahoru a dolů, nad lesy, loukami a mořem, rychle spolu kličkovali mezi věžemi a stromy, nebo si hráli na honěnou s všelijak barevnými ptáky. Když se říše dětských snů zase obnovila, začaly se do ní znovu prosnívat i další děti a plnily svět snů smíchem. Zatím co s užívaly všech možných dětských dobrodružství, Kai to ze vzduchu moc rád pozoroval. Líbilo se mu vědět, že s tím vším pomohl právě on, i když na samotnou výpravu už začal pomalu zapomínat.

Od té doby ho po usnutí nečekalo už žádné čekání ve tmě. Stačí jen zavřít oči a usnout a můžeme si ve světě dětských snů hrát na cokoliv až do samotinkého rána.

Redakční úpravy provedla: Darkness deStination