Bobří tlapky stokrát jinak

Byť by se mohlo zdát, že už byl bobřík sta chvil uloven všemi autory, zdání může klamat. Slečna Petromila Nivalis si svého bobříka sta chvil ulovila až v kole pátém.

-*-

Ve sněhu stopy bobří. Tlapičky vmáčknuté do nadýchané bílé peřiny. Zasněžený bobří ráj. Bobří stopy, stopy pracovitosti, vzájemné soudržnosti a zubatých úsměvů. Vzpomínají:

Jaro voní. Dvě čerstvě narozená bobří mláďata, tulí se k sobě, tlapičky růžové, sotva narozené. Heboučké, neposkvrněné. První nesmělé krůčky kolem sněženek, nechtěně zašlápla petrklíč. První objevování světa. Tolik lákadel a zvědavosti.

V létě již běhají kolem řeky, tlapky kopírují oblé kameny, vesele dovádějí ve vodě, zanechávají své nezaměnitelné otisky. Punc bobříka v každé kapce.

V listí bobří tlapky se neztratí. Ve zlatých barvách vyniká bobří čich. Vrbové proutky se samy klaní, úctu k přírodě bobři mají.