Ovečky a mocný vítr

Slečna Klotylda Malíková a bobřík ponaučení vám přinášejí poučnou bajku.

-*-

Ovečky si poklidně žily na pastvině a život spokojeně plynul. Najednou se ale začaly objevovat zprávy, že se blíží mimořádně silný vítr. Zajíci, kteří občas odhopkali do vzdálenějších míst, i ptáci, kteří běžně brázdili oblaka, svorně líčili děsivé vize, jak ten vítr dokáže kde co povalit a jak by se všichni měli snažit ochránit.

Ovečky byly vyděšené, ale nebyly si jisté, co mají udělat — a vlastně ani, zda vůbec něco. Tehdy k nim ale přilétla moudrá vrána a začala jim radit.

„Musíte si postavit příbytek, ale musí být opravdu bytelný. Budete mu muset udělat pořádné základy, a taky ho ukotvit,…“ snažila se vrána ovečky přesvědčit. Ovečky byly rády, že jim někdo s neznámou situací pomáhá, a nechaly si od vrány vše vysvětlit a popsat.

Stavba příbytku byla náročná, ale ovečky se nenechaly odradit. Udělaly vše tak, jak jim vrána řekla, a brzy se cítily na ten mimořádný vítr připravené.

Pak mimořádný vítr skutečně přišel. Lámal, ohýbal, odnášel, děsil. Ovečky byly ale schované ve svém příbytku, kterého jako by se vítr vůbec netýkal. Uvnitř se všechny cítily docela v bezpečí, jako by se venku ani nic nedělo. Pohoda a bezpečí jim vydržely až do doby, kdy vítr odezněl a stal se jen vzpomínkou.

Když bylo ale po všem, začaly se mnohé ovečky dělit o pocit, že se přeci nic zvláštního nestalo a že to vůbec nemusely předtím tolik panikařit a že vůbec nebylo potřeba stavět příbytek tak pečlivě.

„Ta vrána to určitě přeháněla,“ říkaly některé.

„Nejspíš byla zbytečně vyděšená,“ přikyvovaly jiné.

„A my si myslely, jak ji musíme poslechnout,“ stýskaly si další.

„Přitom abychom vránu poslechly, udělaly jsme si příbytek tak nepohodlný,“ povzdechly si další.

„Ale co, jestli přijde něco podobného příště, budeme vědět, že se nemusíme tolik bát,“ krčily pak rameny.

„Ne ne, byly jsme tak v bezpečí právě proto, že jsme vránu poslechly,“ křičely některé ovečky, ale ostatní jim věnovaly pramálo pozornosti.

Uběhla troška času a zděšení zajíci i ptáci hlásili, že se opět blíží podobně mocný vítr.

Některé ovečky se hned plánovaly schovat ve svém příbytku, ale jiné došly k tomu, že to minule přeci nebylo tak zlé, spíš nepohodlné. Tyhle ovečky se rozhodly postavit si ještě další příbytek, možná méně stabilní, ale pohodlnější.

Jenže ouha. Když přišel mocný vítr podruhé, pohodlnější příbytek hnedle rozfoukal a rozbořil. Část oveček z rozbořeného příbytku se dokázala schovat v příbytku původním, ale některé jen zmateně přemýšlely, proč se to stalo, a čekaly, co ještě přijde.

Dočkaly se. Nedlouho po utišení větru přišel vlk a mnohé zmatené, vysílené ovečky ulovit.

(A proto si, milí kouzelníčci, pamatujte, že když něco bez problémů zvládnete, může to být nejen tím, že o nic nejde, ale také tím, že jste patřičně připravení a důslední.)