Alice: Druhý příběh

Alice znovu stojí pod studeným proudem sprchy a jako po každém vyřešeném případu se snaží uspořádat si svůj tok myšlenek, podívat se na ně znovu s chladnou hlavou (teď už i mokrou) a zanalyzovat je. Před očima se jí znovu začíná odvíjet ten strašný obraz stěn pocákaných starou zaschlou krví a stříkance stékající po stěnách. Co ji hned zpočátku zarazilo, byl fakt, že na zemi neležely žádné zkrvavené mrtvoly. Všude byly jen otisky malých dětských ťapek v písku. Alice se sama pro sebe pousměje, když si vybaví okamžik, kdy ji zavolali. Vlastně zavolal – ano, zavolal! První hlášení o něčem podivném v jeskyni uprostřed lesa slyšeli z úst toho děsivého… ehm… děsivě uhrančivého hraběte, který má v erbu prapodivnou divokou včelu. Stále ještě nezapomněla na...