Pražská kočka

Nechte se pozvat a vykročte s námi na procházku nočním městem…

*

Noční Praha má, stejně jako mince, dvě strany, a snad jen toulavá kočka, která svýma vševědoucíma zelenkavýma očima pozoruje dění pod sebou z ikonické střechy Národního muzea, by o nich mohla vyprávět nezaujatě.

Jedna ze stran, ta, kterou právě teď pozorují zvědavé kočičí oči, je plná barev, hluku a zábavy. Kroky lidí splývají s rytmem všudypřítomné hudby, jejich hlasy se ztrácí v záplavě slov v mnoha cizokrajných jazycích. Hvězdy na nebi, které tak dlouho provázely chodce na jejich nočních procházkách, musely již dávno ustoupit silné záři pouličního osvětlení; jasné světlo výloh strhává zraky procházejících od zdobných štítů domů, mohutné budovy Národního muzea, a svatého Václava, hrdě se vypínajícího nad hlavami lidí, k moderní elektronice, drahému oblečení a blyštivým šperkům. Místo bledé záře plynových lamp, která kdysi vyzývala k romantickým setkáním, lákají dnes barevná blikající světla k divoké a nevázané zábavě.

Kdo by v této divoké a rušné atmosféře ještě pomyslel na poklidné vysedávání v hospůdce, upíjení napěněného piva z oroseného půllitru a na zahánění hladu pořádnou porcí utopenců s cibulí nebo několika kolečky tlačenky. Místo toho zde mladí turisté zahání žízeň panáky levného alkoholu, proti hladu pomůže plastový tácek s klobásou a porcí smažených hranolků.

Kočka si protáhla unavený hřbet. Snad znuděná mumrajem pod sebou, snad volána tichou písní svých družek, vyrazila po střechách domů pryč. Pryč od hluku a světla, pryč od davů, pryč od vůně levných lihovin a rychlého občerstvení. Pojďme ji následovat.

Nepotrvá to dlouho, a bary a diskotéky nahradí malé hospůdky. Hudba a hluk náměstí zůstanou kdesi za námi, až už noční ticho nebude rušit nic jiného, než ozvěna našich kroků. Ohromná prostranství plná světla nahradí křivolaké uličky plné tajuplných stínů. Snad to způsobí zaštěkání psa odněkud z dálky, bouchnutí domovních dveří nebo zhasnutí světla v okně kdesi nad námi. Přeběhne nám mráz po zádech. Ne ze strachu, ani kvůli zimě. Bude to způsobeno jakýmsi nepopsatelným pochopením. Uvědomíme si, že tohle jsou ty uličky, ve kterých se zjevují prokleté šlechtičny, bezhlaví rytíři a ohniví psi. Že snad támhle u té lampy, ano, pod cedulí, označující ulici Ve Stínadlech, objevili kdysi dávno malého Jana Tleskače se záhadným ježkem v kleci. Snad při této vzpomínce se v nás probudí duše mladého objevitele, který netouží po ničem jiném, než po objasnění všech záhad, které se skrývají ve stínech všude kolem.

Kočka tiše mňoukne a zmizí kdesi ve tmě. Pro dnešek svůj úkol splnila.


Drobné redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *