Druhé okénko: Jak vrbu přešla závist

První adventní neděle si zaslouží příběh, a ne jen tak ledajaký. Chce to příběh úsměvný i hluboký, pohádkový a přece skutečný. Jeden takový by tu byl. Adventní povídka o vrbě z pera Jamese Watfara je právě takovým příběhem. Pusťte se do čtení… * Podzimní vítr rozfoukal poslední barevné listí a pomalu ale jistě zeslábnul. Nebe se začalo čím dál častěji schovávat za bílé mraky a netrvalo dlouho, než pocukrovalo kraj prvním sněhem. Všichni tu studenou nadílku, třpytivou a okouzlující, pozorovali se zatajeným dechem a slzou dojetí na víčku, jen vrba ne. Jen jedna vrba na kraji jezera, která se rozhodla, že nebude mít ráda Vánoce. A první sníh, to je jasné znamení, že se zase jednou Vánoce blíží. Celé roky slýchala vrba, od těch, co si pod ní tu a tam o všem...

Autor : dne 12/02/2018 | Pohádkové, Svitky pergamenu, Z adventního kalendáře | 0 komentářů

Na faře

Dvacátý druhý díl sepsaný na téma Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. * Již druhý den vyčkávali na faře. Chlapec byl každou minutou nervóznější. „Kde jsou tak dlouho? Už by tu měli být. Nestalo se jim něco?“ opakoval stále dokola. „Existuje jedno přísloví. Nebo teprve existovat bude. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Vkládám do Aloise veškerou svoji důvěru,“ pronesl klidně Vypravěč, ačkoliv mu strach svíral útroby. Někdo však musel zůstat na pohled klidným. Chlapec se uvolnil, i když mu Vypravěč lhal. „Podívej, co jsem říkal,“ usmál se Vypravěč. Rychlým krokem se k nim blížila Salix. V rukou svírala kožené desky. Ve tváři se mísil šok s žalem. Těsně před chlapcem najednou omdlela. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/02/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů