ŽD9 – Taková bláznivá
Drabble ve formě básně Jen co večer zavřeš víčka, vyskočíš si na koníčka a vydáš se na cestu. Možná hledat nevěstu? Nebo s drakem bojovat? Cokoliv se může stát v té snové říši podivné. Dobrodružství bláznivé zajisté tě potká tam, třeba budeš padawan nebo rovnou rytíř jedi! A do pusy ti přímo padaj propečené husičky, či radši kachničky? Nebo se dějí jiné blbosti, spíš ve vlastní pevnosti, ale někdo útočí! Ocitneš se pod ztečí od růžových koťátek a duhových potápek. Však jednorožci rohatí jim všechny plány zhatí a na jednom odjedeš. Kampak asi pojedeš? Třeba na severní pól, kde medvědům dáš gól do iglú. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Konečně!
Drabble ve formě básně Ráno. Otvírám oči, dnes něco je jinak, z láhve moci právě vypustila jsem džina, pod tlakem dlouho byla má duše, chce letět jak šíp vystřelený z kuše. Ve vzduchu dlouho cítila jsem změnu, už nechci zraňovat se o bílou stěnu, která drží mé bytí v těsném vězení, chci žít jinak, toť teď mé koření. Okovy sundávám, dýchá se hned lépe, bujné srdce v hrudi divoce mi tepe, chci být co nejvíce tady a teď, nevidím světa nezměrnou šeď. Barvy a vjemy jsou mi nyní chlebem, netrápím tělo zbytečným jedem, ctím si své nálady, slyším své touhy, zažívám nezměrné radosti proudy. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Nedorozumenie
Drabble ve formě básně „Prečo si to urobil?“ kričí na mňa moja mama. „To si sa až tak nudil?“ tvár jej je zlosť sama. „Ja som nechcel,“ bránim sa, no je to márna snaha. Nedá mi nadýchnuť sa. Jej obvinenie ma zmáha. Slová obhajoby zaniknú skôr, než stihnem otvoriť ústa. Výčitky sa na mňa linú. Mám šancu toto ustáť? „Mami, prestaň!“ skríknem zrazu prerušiac ju uprostred slova. Objavujem v sebe silu, vstávam z prachu zas a znova. „Neurobil som to schválne,“ zamračím sa bolestivo. „Vysvetlenie nie je márne, bolo mi len trochu clivo.“ Zaskočene na mňa hľadí, vzápätí ma objíme. „Prepáč, synku, verím ti.“ Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Válení
Drabble ve formě básně Na válendě, tam je nejlépe, zimou se nikdo neklepe. Podzim, zima – ideální čas, negaučové aktivity vem ďas. Hrnek čaje, brambůrky to jistí, venku padá barevné listí. Pod sebou horu polštářů, venku slyším zvuk popelářů. Nikomu nezávidím běhání venku, radši sáhnu po teplém hrnku. V šest už chci jít do postele, přitom není hodin jak na kostele. Tma, jak kdyby hluboká půlnoc byla, znavená jsem jak uběhaná kobyla. Pustím telku, copak dnes dávají, ha, teleshopping, co mi asi prodají! Přepínám a přepínám, sitcomy všude, to zas kvalitní večer teda ale bude. Chvíli koukám, víčka však klesají, vypínám telku tiše a potají. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Probuzení nad ránem
Drabble ve formě básně Už zase slyším křik – ten zrádný hlas, který řádí po nocích. Ječí jako ďas a já plná bezmoci toužím po něčí pomoci. Vstávám ze svého teplého pelíšku, bez naděje celistvého spánku, tiše nad postýlkou pláču. Můj syn tam leží fňukaje, partner na mě němě koukaje. Kéž by vzal si syna on, přebalil ho, pochoval, a mě při spánku jen tiše sledoval. Mám já smůlu, že jsem živou mlékárnou, tou sladkou milou cukrárnou, kterou syn tak uctívá, bez ní těžko usíná. V bezpečí se v posteli kroutí, jeho prdíčky mě opět rmoutí, a tak po mém boku usíná, lampičku já zhasínám. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
