ŽD9 – Konečně!

Drabble ve formě básně

Ráno. Otvírám oči, dnes něco je jinak,
z láhve moci právě vypustila jsem džina,
pod tlakem dlouho byla má duše,
chce letět jak šíp vystřelený z kuše.

Ve vzduchu dlouho cítila jsem změnu,
už nechci zraňovat se o bílou stěnu,
která drží mé bytí v těsném vězení,
chci žít jinak, toť teď mé koření.

Okovy sundávám, dýchá se hned lépe,
bujné srdce v hrudi divoce mi tepe,
chci být co nejvíce tady a teď,
nevidím světa nezměrnou šeď.

Barvy a vjemy jsou mi nyní chlebem,
netrápím tělo zbytečným jedem,
ctím si své nálady, slyším své touhy,
zažívám nezměrné radosti proudy.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.