Drabble ve formě básně
Už zase slyším křik – ten zrádný hlas, který řádí po nocích.
Ječí jako ďas a já plná bezmoci
toužím po něčí pomoci.
Vstávám ze svého teplého pelíšku,
bez naděje celistvého spánku, tiše nad postýlkou pláču.
Můj syn tam leží fňukaje, partner na mě němě koukaje.
Kéž by vzal si syna on, přebalil ho, pochoval,
a mě při spánku jen tiše sledoval.
Mám já smůlu, že jsem živou mlékárnou,
tou sladkou milou cukrárnou,
kterou syn tak uctívá,
bez ní těžko usíná.
V bezpečí se v posteli kroutí,
jeho prdíčky mě opět rmoutí,
a tak po mém boku usíná,
lampičku já zhasínám.
Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!