ŠKM – Pergamen
Královna Magdaléna vzala do rukou šperkovnici a posadila se s ní do houpacího křesla. Otevřela víko a postupně vyndala všechny ty předměty, které si během posledních několika dní připomněla – brož, několik prstýnků, náušnice, náramek, pentle, javorový list… bylo jich požehnaně. Ale ve šperkovnici jich stále mnoho zbývalo. Mezi ně patřil i stočený list pergamenu. Ty se dnes už téměř nepoužívaly a byly považovány za luxus. Magdaléna ho rozvinula a zadívala se na znaky na něm napsané. Azbuku se v mládí naučila, ale teď už se jí nečetla tak snadno jako dříve. Než aby se pokoušela dál pergamen číst, přejela ho prsty, aby kůži cítila, a zavzpomínala na dobu, kdy ho dostala… Vlastně to ani nebylo tak dávno, asi dvacet let, tedy kolem šedesátých let tohoto...
ŠKM – Dřevěný hřebínek
„Princezno, představuji vám vaši novou dvorní dámu, hraběnku Žofii Myslavu z Borši,“ pronesla komorná, která vstoupila bez zaklepání do Magdaléniných ložnic. „Ach, Dorotko… Nemyslíš, že jsi neomalená, když jsi ani nezaklepala?“ utnula ji trochu naštvaně princezna Magdaléna, která seděla shrbená u svého toaletního stolku a něco v něm zamyšleně přebírala. Trochu zlostně se tedy otočila směrem ke své komorné a káravě se na ni zahleděla. Měla ráda své soukromí, a to obzvláště ve chvílích, kdy si prohlížela své poklady ve šperkovnici od maminky. „Já… Omlouvám se, princezno,“ pípla Dorota, která byla oděná ve svých oblíbených tmavě modrých šatech s širokou suknicí. Líce jí zčervenaly studem a pohled nejistě klopila k zemi. Pak udělala nejistý úkrok nalevo...
ŠKM – Hvězdička z proutí
Autor požádal o anonymní vydání. „Ach, můj život byl tak pestrý. Je zvláštní takhle vzpomínat,“ koukala Magdaléna do poloplné šperkovnice a přemýšlela. Vytáhla malou hnědou hvězdičku, která byla vyrobena z tenkého proutí. Pousmála se a přiložila si ji k srdci. Bylo jí tehdy okolo dvanácti let, když poprvé tak nějak zažívala první lásku a neměla se moc komu svěřit. Úplně živě si pamatuje, jak si povídala s plyšákem a brečela mu do chundelaté srsti. Nevěděla si, co si počít a potřebovala se někomu vyzpovídat. Promluvit si. Neměla k nikomu zas takovou důvěru. Jediné, co ji potěšilo, bylo, že se její sedmnáctiletá sestřenice Veronica na pár týdnů vrací zpátky do království. Už ji neviděla dobré tři roky. Odstěhovala se do Londýna a nyní jim přiveze ukázat svého...
ŽD9 – anonymní drabble
Drabble ve formě básně Autor požádal o anonymní vydání. Nejdou mi básničky, nejdou mi slova, vždycky se v nich ztratím; zase a znova. Nejdou mi myšlenky, celé to zkazím. Co s tím, ach, udělám, to vážně nevím. Viděl jsi letní noc, jak s ránem mizí? Rýmy a myšlenky jsou mi tak cizí. Zase přišlo ráno a jsem jak němá: papír celý prázdný a já nic nemám. Paní múzo, kde jsi? Kde tě mám hledat? Snad jsi v hrnku kafe, to zkusím teda. Piju ho až do dna a nic tam není. Já hloupá doufala, že se to změní. Že najdu svou múzu, co mi furt zdrhá, pořád se schovává… Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Kejklíři
Drabble ve formě básně Přijeli kejklíři, přijeli šejdíři, na náš kamenný hrad, za ně je prý každý rád. Přijeli tuláci, přijeli žebráci, za orvané hastroše, v kapse své bez groše. Kejklíři toulaví, nikdo je nenapraví, je to jenom fraška, jenže všichni milují šaška. Triky vlastně známé, pořád to samé, kejklířská spodina, divadlo začíná. Vy prostí šejdíři, špinaví poutníci, diváky šidíte, zisk jen vidíte. Chcete jenom jíst a dle libosti pít, práce vám nevoní, štěstěna se klaní. Ze stanů zní zpěv, dejte pozor na boží hněv! Lidi obrat touží, chudoba je souží. Přijeli kejklíři, přijeli šejdíři, táhněte z hradních bran, nikdo z vás není zván! Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
