V lese

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Chtěla od toho všeho utéct. Problémy jí poslední dobou přerůstaly přes hlavu. Už několik týdnů se neustále hádala s rodiči, se snoubencem se místo plánování svatby jen míjeli na chodbě, v práci se kazilo, co jen mohlo. Měla pocit, že jí v životě zůstala jen jediná dobrá a nezkažená věc – tenhle ranní běh. Jen když běžela, měla pocit, že se vše zase zlepší. Problémy se vzdálily, jako by od nich skutečně mohla utéct, stačilo by jen běžet dost dlouho. Ten, kdo řekl, že před problémy se nemá utíkat, ale že se jim má člověk postavit čelem, vůbec netušil, o čem mluví. Nohy ji už automaticky nesly do lesa. Jedna z mála výhod bydlení na úplném kraji města. V lese se poslední dobou cítila stále lépe. Bylo to snad jediné...

Autor : dne 08/09/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Země

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Po zemi chodíme, na lodě se lodíme. Země je domovem naším, po ní chodíme pochodem pěším. Hlína, humus, tvorové, to nejsou rány morové. To vše je součástí země, každý pták tu pěje. Rostliny na ní rostou a na ně používáme dýku ostrou. Lesy, mýtiny, louky, brzy dostaneme potlouky. Země, to je bezva věc, ničí ji jen pitomec. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Autor : dne 08/09/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Hlasy Zeme

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Môj výcvik sa skončil. Majster vykonal posledný rituál, aby som sa stala plnohodnotnou druidkou. Do mysle mi vnikol šepot nekonečna hlasov Zeme. Šepkali mi svoje osudy, radosti aj strasti. Šepot sa zosilnil do spevu. Tá symfónia oslavovala život. Nechala som sa ňou uniesť. Tancovala som so Zemou, ako si priala. Ale ani spev sa neprestal zosilňovať, stal sa z neho krik. Všetko na Zemi vrieskalo od bolesti, zúfalstva. Zem samotná nariekala, že ju zradili jej vlastné deti – ľudstvo. Cítila som, ako mi to vrieskanie trhá srdce a poznačuje myseľ. Nenávratne ma zmenilo. Už navždy si budem želať jediné – utíšiť ju. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Autor : dne 08/09/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Rodná zem

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „Dědečku, vy jste zase smutný. Stalo se něco?“ Ze zamyšlení mě vytrhl hlas mé vnučky Alex. Tedy, Alex jí říkáme běžně, i když se jmenuje Alexandrina. Bylo to vlastně logické vyústění situace, ve které jsme se ocitli. Tady v Americe by jméno Alexandrina vypadalo zvláštně a lidé by měli problém ho vyslovit. To nádherné jméno, jméno mé matky. Už zase musím vzpomínat. Na svou vlast, své mládí, na vše, co jsem opustil. Je to už tolik let, až je mi zatěžko to počítat. Každé nové jaro přinášelo naději na návrat a každá zima ohlašovala jen zmar. Zima, byla to však pravá zima? To mírné ochlazení se nedalo srovnat s třeskutým mrazem, který bodal do tváří. A sníh, kde jsou ty hromady sněhu, které ani tři muži nestačili...

Autor : dne 08/08/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Zemitá báseň

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Obracíš v rukou hlínu, uvnitř naříkáš, oplakáváš duši matčinu, vzlyky se zajíkáš. Věk ti tvou drahou vzal, každý s tím počítal, však přepad tě velký žal, vřelé objetí bys teď uvítal. Suchou zeminu na hrob hodíš, květiny také přiložíš, pak na tělo hlínu přihodíš, nakonec jen zrak odklopíš… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Autor : dne 08/08/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů