Požár

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Někde něco spadlo. Schoulím se o něco více, jako bych chtěla zmizet. Nevidím je, ale na kůži cítím hrozivé teplo. Sežehne mě, vím to, za chvíli ze mě nezbude více, než jen hromádka popela. Víčka sevřu silněji, snažím se ty myšlenky vytlačit z hlavy. Moc mi to nejde. Chce se mi brečet, ale slzy nepřichází, oči nemají dost vláhy. Ani nevím, jak se to vlastně stalo. Jen jsem se najednou vzbudila a věděla. Věděla, že umřu, protože všude kolem byly plameny. Od té doby se tu choulím, oči zavřené, čekám na smrt. Až nakonec přijde. To už ani nic necítím. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/10/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Oheň

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů.  Dobrý sluha, ale zlý pán, s ohněm radno není si hrát. Hřeje ruce, barví tváře, však nebezpečná jest to záře. Majetek ničí, životy krade. A když už tančí, boj se, hrade. I Tebe zničit může, sílu velkou má. Moc nedozírná plameny ovládá. Neničí jen, on i slouží, kdysi po něm každý toužil. I nyní lidé žádají oheň ten náš přesilný. Sluha nad sluhy vždy je žádaný, vždy vítaný. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/10/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Dluh

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „Lizzie!“ Tento výkřik plný hrůzy se zdál hlasitější než jiné. Vydral se z hrdla matky, jejíž dceru právě jakoby něžně pohladily všudypřítomné plameny. Odpovědí jí byl holčiččin uširvoucí křik, který však zanikl v desítkách jemu podobných. Vesnice byla napadena, mezi zděšenými lidmi, snažícími se zachránit si životy, nepatřičně klidně procházeli jiní. Byli zahaleni v rudých kápích a v rukou svírali louče, jimiž zapalovali vše, co ještě nehořelo. Byli chladnokrevní a beze strachu z vlastních ztrát. Zjevně jim na vlastních životech nezáleželo, zato jim však až příliš záleželo na ukončení životů ostatních. Nikdo netušil proč. Nikdo neměl čas ani chuť po tom pátrat. Všichni se snažili přežít. „Zbytečné,“ ozvalo se...

Autor : dne 07/10/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu, Depresivní | 0 komentářů

Ohnivé drabble od Indris

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „Je to hloupost,“ zopakoval David asi podesáté. „Musí existovat nějaký bezpečnější způsob, jak dokázat ten tvůj nesmysl.“ „To je magická hypotéza, která si klade za cíl…“ „Jasně, prostě to udělej. Nechci tu stát do večera.“ Thomas se pomalu přikradl s košem k dračímu mláděti. Opatrně koš položil a čekal, co nastane. Dráček koš očichal, pak na něj vypustil plamen. Z koše se vyvalil dým a drak do něj ponořil hlavu. „Vidíš, já věděl, že mu to bude chutnat. Byliny natrhané…“ Pak se ozval podivný mlaskavý zvuk. Drak vyndal z koše opečenou krysu. „Tady máš tu svoji hypotézu,“ smál se David. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/10/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Justiční omyl

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Svatá inkvizice, vážení kouzelníci, upalovala kdysi ženy na hranici. Ženy zlé i ženy hodné, trocha osvěty určitě i dnes bodne. Stačilo si na procházku při měsíčku vyjít. Nebo třeba svoji krávu pětkrát denně dojit. Záminka se hodí každá k upálení nevinné, inkvizitoři věří pevně, že pán bůh jim promine. Že prý je to čarodějka, tvrdili jí od úterka. Přemýšlí však nejvíce, kdo nakrmí slepice?! Všichni jim to uvěřili, hranici jí postavili. První sirka, druhá, třetí, u kůlu se mudla potí. Vatra vesele plápolá, oheň tělo halí. Spravedlnosti se už nebožačka nedovolá, proti soudobé justici jsme malí. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/10/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů