Sub Salix se probouzí – Lucretius McBrave
Kde byla vrba ukrytá? Byla snad sněhem přikrytá? Sama tam, kdesi v poli, v zemi od nepaměti stojí. Avšak vláha jí chyběla, tak před rokem ztrouchnivěla. A proto tento rok, co zakázán byl pod ni krok, jí podle známých školních způsobů vraceli původní podobu. Když tuhle přijde ředitel školy a praví, že si tu vrbu radši on sám spraví. Nicméně později vrbu sněhem ovátou převlékl do zcela nového kabátu. Po této změně vrba kvetla víc a ředitel jí přišel vstříc. Aby pisálky z hradu vypudil, tak vrbu znovu probudil. Teď už je salix znovu živý, po nových dílech stále divý.
V zajetí času – 8. kapitola
Noční můra Oba Jeepy zastavily jen pár metrů od něj. Z obou vystoupili čtyři agenti. Všichni oblečeni stejně jako před tím. To už u něho byli oba vojáci i skupinka policistů. „Na zem! Dělej! Na zem!“ zařval na něj voják a bolestivě ho dloubl pažbou pod žebra. „A ruce za hlavu!“ James neměl na výběr. Zásah pod žebra ho poslal k zemi a o ruce se mu vlastně postarali vojáci sami. Jeden z nich s ním tvrdě narazil na kapotu auta a hrubě mu odhrnul bundu, aby viděl na krk. „Je to on,“ zahlásil potom. „My už si ho převezmeme.“ Ať už to promluvil kdokoliv, Jamesovi naskočila husí kůže. Hlas tohoto muže byl chladný jako ocel a pevný jako skála. „Zavažte mu oči,“ zaburácel hlas a o minutku později už měl přes oči černou pásku, a byl tak zcela odkázán pouze na agenty. Nikdo...
Sub Salix se probouzí – Narcisse Cinerea
Inu, bylo tomu tak – hradní pozemky se zdály šedé a pošmourné, načež se mocní mágové rozhodli, že je třeba je přestěhovat někam, kde se jim nebudou vyhýbat sluneční paprsky. Tato snaha byla úspěšná, leč spousta důležitých částí hradu ulehla pod sutiny, neb přesun nebyl prospěšný všemu postaršímu hradnímu kamení. Nepovšimnuta, v koutku kousek od jezera, zavalena zůstala i jedna vrba. Její kořeny neměly dostatek vláhy, usedal na ni prach rozdrcených hornin a navrch ji opustil i zájem všech, kteří pod ní čítávali. Naštěstí tomu tak nebylo do konce dní. Jednou si někdo vzpomněl, vrbu našel a vdechl do ní život.
Sub Salix se probouzí – James Watfar
Ve skutečnosti je to úplně prosté. A vlastně v tom ani žádné kouzlo, trpaslík nebo hrabák nejsou. Může za to sama čítárna. Když ji kvůli hradnímu přesunu na několik dní postavili mimo provoz a ona nemohla vítat davy čtenářů, začala se nudit. A protože nuda přivodí všelijaké myšlenky, uvědomila si vrba, že vlastně nikdy neměla pořádně čas přečíst si, co všechno svou korunou chrání. Usmyslela si, že to v té chvilce volna napraví. Z chvilky se nakonec stal rok, musela toho přečíst spoustu. A proč se vrátila převlečená? Po roce čtení už jistě musí mít na svou původní barvu alergii.
Setkání po pěti letech od Lucy
Double-drabble – vypracování ze semináře Sub Salix. „No nekecej!“ „Hahá, nekecám, fakt jsem to já!“ „Bych tě ale vůbec nepoznal, Hermíne,“ Zlatoslav srdečně objal svého dlouholetého přítele, s nímž se neviděl celých pět let. Nemohl uvěřit svým očím. Jednak proto, že jeho starý známý nabyl poněkud snědé barvy, a jednak proto, že mu narostl plnovous a shodil pupek. „No to já tebe jo, pořád ty stejný elegantní kudrliny, stejnej vlezlej úsměv,“ popichoval ho Hermín a oprašoval si hábit od sazí z krbu. Právě se vrátil ze své mise ze střední Afriky, kde pomáhal místním čarodějům s utajením před mudly, a šel odevzdat hlášení na ministerstvo. „Tak jak ses měl? Na cos přišel?“ vyzvídal Zlatoslav a v očích mu zablýsklo. Hermín si toho ale nevšiml a nic netuše se rozpovídal...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
