Bloudění Duše

Slunce už k obzoru promlouvá, s lomozem utichá krajina, duše si kolkolem proplouvá němá a svlečená. Nejprve smutek ji do naha vysvlékl, do rohu odhodil, otupil, zapomněl, pusu jí zručně a důkladně zalepil, pouta nasadil, oslepil, oněměl. Bloudí teď na rukou svázaná, nevidí den a nepozná noc, vůle i mysl je zlámaná, je toho na ni už moc. Tu náhle vysvitne paprsek Měsíce, paprskem zalechtá, pohladí, pozdvihne, nahne se k ní a pak něco jí zašeptá, pošle jí polibek, povzbudí, zahřeje. Už není tak zcela bezmocná, naděje pomalu se vkrádá, němá a slepá a svázaná s osudem konečně se...

Autor : dne 02/18/2016 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Otrava láskou

Z jeho očí bude zářit láska, v tu dobu však pohár s jedem praská. Tok jedu zastavit musíš, kapku šílenství přitom okusíš. Miluješ-li ho však z pravé lásky stále, čti tuto báseň dále. Co bys pro něj neudělala, kdyby umřel on, též umřít bys chtěla. Dnes na obědě číši s vínem pozvedne, ale zastavit ho musíš, než napít se stihne. Jinak k zemi se mrtev skácí, z jeho očí se však láska nevytrácí. Poslední slova „Miluji tě!“ špitne ti do ucha, z tvých očí jenom slza uniká. Tak skončí románek váš, pokud nic...

Autor : dne 02/16/2016 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

V zajetí času – 4. kapitola

Vyzrazení Ležel ve své posteli, půlkou těla na zemi a půlkou na matraci. Divoké sny se postaraly o takovouto divnou polohu. Zdálo se mu, že si to šéfredaktor rozmyslel a naprášil ho. Když mu někdo zabušil na dveře, s leknutím se probudil a zbytek těla se také sesunul na podlahu. Nepříjemně studila, a tak rychle vyskočil a sáhl po kraťasech a nějakém tričku. Ulevilo se mu, když zjistil, že to byl jen sen a nikdo na dveře nebuší. Venku se ženili všichni čerti. Obloha byla úplně šedivá a na okno dopadaly velké sněhové vločky. James stál nějakou dobu u okna a se škodolibým úsměvem na tváři pozoroval chodce, kterým to na namrzlém chodníku klouzalo. Někteří si drželi čepice, aby jim je vítr neodvál, a někteří se snažili natáhnout bundy tak vysoko, jak to šlo, aby jim...

Autor : dne 02/14/2016 | V zajetí času | 0 komentářů

Prázdniny

Jsou prázdniny, období klidu. Všichni jsme tak nějak na začátku rádi, že nemusíme plnit úkoly, eseje, mimořádné domácí úkoly a bůh ví co ještě. Později se to ale změní. Ke konci těch dlouhých prázdnin nám začíná chybět ten shon, když nestíháme uvařit lektvar nebo procvičovat kouzla do Obrany proti černé magii. Nakonec nám budou chybět i profesoři a jejich hodnocení! Však si to přiznejte, jak vždy nedočkavě čekáte na hodnocení všech úkolů, které jste napsali! O prázdninách máme ale čas si naplánovat všechno, co budeme chtít udělat v dalším roce. Například které předměty si zapíšeme. Takhle to alespoň vidím já.

Autor : dne 02/12/2016 | Ze STOklas | 0 komentářů

Čekání

Na rohu ulice, pod sochou panice, ve ztichlém koutě, ve vychladlém autě, na velkém náměstí, dole na předměstí, i uprostřed polí – čekání bolí. Krátce i dlouze, v zajetí, v touze, s radostí, se smutkem i s velkým zármutkem, bez spěchu, bez ptaní, s nadějí, bez lhaní, i s dřevěnou holí – čekání bolí. S vínem i růží, s hedvábím, kůží, s chutným jídlem, s velkým sídlem, s dolary, bez vindry, u Petra, u Jindry, s chlebem a solí – ČEKÁNÍ BOLÍ.

Autor : dne 02/10/2016 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů