Návštěva mezi mudly

Mudlovské domy mě odjakživa lákaly. Už od doby, kdy jsem vyrůstal v Londýně, jsem fascinovaně zíral na vysoké domy, na vysoké paneláky, které jsou plné mudlů. Přál jsem si jeden takový dům nebo panelák navštívit, abych zjistil, jak se tam žije. V Bradavicích jsem vídal pár studentů i studentek, kteří o sobě tvrdí, že vyrůstali u mudlů, ale bylo mi trapné se jich ptát, jestli bych k nim mohl někdy na návštěvu. I když musím uznat, že to by bylo asi rozumnější než to, co jsem provedl já… Minulý rok, když jsem vyšel v Bradavicích druhý ročník, jsem se jednou procházel Londýnem a koukal jsem se do výkladů. Na Charing Cross Road, kde je Děravý kotel, jsem viděl stařenku, která šla tak, že se opírala o dřevěnou hůlku, která jí nejspíš pomáhala udržet rovnováhu....

Sedmero umění subsalixkých – O škodolibém jednorožci

2. kolo – Pohádka Všude kolem nás jsou skryté světy, o kterých nikdo neví, a strážci vstupu tak mají důležitou roli, aby vchod uchránili před nechtěnými návštěvníky. Koho by napadlo, že stará, polorozpadlá vrba by mohla být veledůležitým strážcem? Inu, věř si, čemu chceš, ale skrz můj kmen se dá dojít až do Kouzelného království. Je to svět, který je ještě nezkažen zlem tohoto světa. Obyvatelé žijí ve sladké nevědomosti, jsou k sobě hodní a navzájem si pomáhají. Jen jedna osoba je seznámena s krutou realitou okolního světa, královna, a je jejím životním posláním, aby své království před touto nákazou ochránila. Když je současná královna unavena střežením tohoto tajemství, vybere z mladých dívek vhodnou nástupkyni, která je po korunovaci do tajemství zasvěcena a...

Ztracená cesta

Bojím se tmy, bojím se světla, nesnáším temné sny, z nichž vykvetla ta černá noční můra… Bojím se dne, bojím se noci, mám strach z temnoty a černé moci… Bojím se klece, života ve tmě, do tmy se mi nechce, i když je ve mně… Bojím se nemoci, není mi pomoci, básním o temnotě a o mé prázdnotě… Lidé, vzpomeňte si. Zapomenutá… Neznáte mě asi… Ve vašich vzpomínkách jsem vzadu zasutá… Tma sahá daleko, všechno pohltí… Kam dohlédne mé oko, nic ji nezasytí… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Sedmero umění subsalixkých – Posedmé!

Listí je plné barev, déšť a slunce střídají se ve vládě a vrba zas volá tě! „Jen pojď blíž, pojď ke mně!“       Vše má svůj začátek i konec, však to znáš, když zvoní zvonec. I tady už v dáli zvony cinkají, odzvonit chtějí turnaji. Tak chop se brku naposledy, jen pozor na neposedy! Tvůj úkol lehký jest, nehledej v něm žádnou lest. Na obrázek pohlédni, jen se v klidu rozhlédni. Inspiraci hledej, zlem polapit se nedej. Však na paměti měj, třebas i trochu klej, máš 100 slov pouhých, libovolně dlouhých. Ani víc, ani míň, neměj z toho splín!     • Své příspěvky s vyznačeným číslem zvolené možnosti posílejte skrze brigádu Sub Salix – ano, ke všemu získáte i odměnu podle stanovených norem, tudíž škodný nebude nikdo z vás. • Soutěžní příspěvek...

Sedmero umění subsalixkých – Pošesté!

Vrbové lístky jsou jako střípky slov, jako mozaika rozesetá do tisíce kousků. V jejich ševelení můžeme zaslechnout básně skládané samotnou přírodou a zahlédnout podivuhodné obrazy. A přesně to vás dnes čeká. Zahrajte si na hlas přírody a potěšte vrbu svým básnickým uměním, ale ne ledajakým. Zvolte si jednu z níže nabízených možností. 1) báseň o minimálně 14 verších dle určitého vámi zvoleného rýmového schématu V této básni můžete zvolit jakýkoliv rozpoznatelný druh rýmování, od těch tradičních (rým sdružený, střídavý, obkročný, přerývaný) přes složitější básnická schémata až po rýmovou strukturu vámi vymyšlenou. Vaše báseň nechť má minimálně 14 veršů a maximum v rozumné délce (cca 30 veršů), aby naši vrbu nepřiměla k předčasnému zimnímu spánku. 2) sonet...